Samodemonstrace?

9. května 2016 v 14:40 | Venea |  Co se mi honí hlavou
Povinnosti, škola, práce a každodenní stres. Tohle všechno má jeden cíl, za kterým se naše životy ženou. Ale ten cíl stále ne a ne přijít, životy se zkracují, dětství utíká, rozum slábne a nohy chabnou. Už nemůžeme běžet a štěstí, za kterým jsme se tolik hnaly, je v nedohlednu. Vždycky o krok před námi, vždycky tak daleko.

Kde je problém? Vždť děláme všechno správně, nebo ne? Učíme se do noci, pereme, vaříme, uklízíme, smějeme se tomu, co je vtipné, chodíme do práce, zas a zas, všechno děláme dokolo a neustále nás u tohoto našeho životního stylu doprovází stres. Kamarád nad kamarády.

Problémem jsme my samotní. Nevíme, co je pro nás dobré, všichni máme nějakou představu štěstí, ke které si přesně ustanovíme plán cesty, který následujeme celý život, přesně tak jak bl napsán, ale ouha. Na konci té cesty za štěstím je jen prázdno. Teprve tam jsme si vědomi hodnoty života, teprve v tom bodu chápeme smysl štěstí. Ale už je pozdě.

Co je pro nás tedy doopravdy dobré? Odpověď je jednochá, to, co chceme v nejnitěrnější části naší duše. Tam se ukrývají ta smysluplná, jednoduchá přání, která produkují malé a krátké chvilky štěstí. Ty, bez kterých se v životě neobejdeme. Ty, kterých si mnohdy nevšímáme a přehlížíme je. Kolikrát se nám zdá, že jsou tak vyjimečné, že v ně pomalu přestaneme věřit. Není to to obrovské štěstí, kde nás už nic nikdy nebude trápit, jsou to malé dílečky, které na své cestě posupně skládáme, ty, které tvoří náš šťastný život.

Proč tomu tak teda je, nebo není? Na to si musí každý najít odpověď sám v sobě, ale tak všeobecně za to můžou samozřejmě media, škola, práce, zkrátka věci, které v nás spoustu věcí utlačují a nedovolí nám se trochu z té uzdy povolit.

Bože já zase blábolim. Furt nad něčim přemýšlím a snažim se hodně věcem porozumět, ale pak mi dojde, Káťo, vždyť jseš úplně mimo.
No, já sama nevím, jestli to, co tady občas píšu je pravda nebo ne, někdy mi přijde, že jo, a někdy, že melu nesmysli a že žiju někde v oblacích, kde všechno vidím s nadhledem.
Tak to tak berte, svoje názory si v životě stále tvoříme a měníme, proto budu ráda třeba i na váš názor na podobné téma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sára Sára | 29. května 2016 v 14:59 | Reagovat

Nejdřív jsem si říkala "to je z nějaké knížky? ", myslim si ze je to dokonale vystihnute. Dokonce si myslim ze to spoustu lidi vi ,ale nenamaha se to zmenit.
Opravdu zajimava myslenka. Tleskam tomu,jak dokazes pracovat s myslenkami

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy