Duben 2016

RECENZE-Mudlovské omalovánky

9. dubna 2016 v 12:46 | Venea |  Recenze


Mudlovské omalovánky

J.K. Rowling

Počet stran: 96

Rok vydání: 2015

Anotace: Erby čtyř bradavických kolejí, Kratochvilné kouzelnické kejkle Freda a George Weasleyových a mnoho dalších přepestrých výjevů - svět Harryho Pottera doslova hýří barvami. Tato kniha, plná propracovaných ilustrací a návrhů použitých při tvorbě filmů, láká vdechnout vlastní pojetí Bradavicím, Zapovězenému lesu a mnoha dalším místům. Z některých stránek vystupují kouzelné bytosti, na jiných se odehrávají legendární scény z filmů, od slavnostního rozřazení do kolejí až po nezapomenutelnou poslední bitvu mezi Harrym a Voldemortem. Naše atraktivní omalovánky zcela jistě nezůstanou dlouho černobílé.


Pane bože, už mě zase fotí s nějakou knížkou, mám já to furt zapotřebí?



Jsou mi čtyři

2. dubna 2016 v 13:47 | Blog |  Co se mi honí hlavou
Dneska mi jsou čtyři a uvědomil jsem si, že jsem vám ještě nikdy neukázal, jaké to doopravdy je být blogem! Nevěřili byste tomu, ale já fakt dost vnímám, když na mě někdo třeba půl roku kašle, že jo.... No, každopádně, jsem vám chtěl sdělit, co velmi často prožívám a jak to snáším. Snad mě Káťa nezabije, ale když už mám ty narozky..!

Hned jak jsem se narodil jsem byl hrozně akční, koneckonců jsem musel, protože ta divná holka Venea, co si mě založila, na mě pořád něco psala, až mi z toho kolikrát málem praskl archiv. Byl jsem ještě malý a moc jsem tomu všemu, co na mě přidávala, nerozuměl, ale byl jsem upřímně rád, že existuju a že některé lidi zajímám. Venea a já jsme začali tvořit nerozlučnou dvojici a snažili jsme se být dobří v tom, co nám jde. Jí bylo v té době 12 a ještě se mnou neuměla moc zacházet, ale nikdy jsem to s ní nevzdal, ani ona se mnou.

Často přicházelo období změny. Tedy mé vizuální změny. Jednou jsem byl růžový, ale moc krásný. Jenže ona Venea byla v pubertě a tak, mi skoro žádný vzhled dlouho nevydržel, protože ona pořád potřebovala nějaké změny a furt se jí něco nelíbilo. Samozřejmě jsem jí to nezazlíval, měl jsem změny rád! Až mi jednou můj vzhled zůstal a já věděl, že na něm
ani jeden z nás nechce nic měnit.

Pořádali jsme spolu soutěže, psali jsme recenze, přidávali povídky a různé jiné články, a já byl hrozně šťastný, že můžu být prostředek toho všeho. Byl jsem šťastný, že moje Venea dělá to, co jí baví i přesto že ví, že se občas něco nepovede. Nemohl jsem s ní mluvit, tak jsem se alespoň snažil být dobrým blogem.

Potom přišla střední škola a dlouho jsem jen tak existoval. Bylo mi moc smutno a doufal jsem, že třeba ona prožívá něco, o čem bude potom chtít zase psát, ale pořád se nevracela. Každý den jsem se od ní vzdaloval víc a víc a bál jsem se, že se všeho vzdala, že už nikdy psát nebude.

Když už jsem byl tak daleko, že si na mě ani nevzpomněla, se na mě zase přihlásila. Asi jsem jí křivdil a ona na mě myslela víc, než jsem si dokázal představit, jen neznala způsob, jak se vrátit.

Doteď si pamatuju, co udělala jako první. Prohlédla si všechny staré články, od prvního do posledního. Poznal jsem, že jí je taky smutno a že touží zase psát. Pocítil jsem novou naději. Od té doby žádná veliká pauza nepřišla. Nějaké tu vždycky jsou, ale to úplně chápu. Já bych taky pořád nevěděl o čem psát. Pro mě je důležité, že se vždycky vrátí.
Hrozně rád pozoruji jak články přibývají a jak jí každý baví, jak je ráda, když nějaký dopíše a když ví o čem psát.

Jasně, úplně to vidím. Určitě si říkáte, co to mele, vždyť nic cítit nemůže. Já vám to ani nevyvracím, protože, jak bych mohl cokoliv cítit.


Když ale nic necítím, řekněte mi, jak to že stoprocentně vím, že žiju?

A na konec? Jediné, co vám můžu říct s jistotou, je, že dokud se budeme navzájem potřebovat, vždycky tu pro sebe budeme.


Děkuju ti, blogu :-)





Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy