RECENZE - Prostě na mě zapomněli

10. března 2016 v 14:00 | Venea |  Recenze

Jiří Holub

Prostě na mě zapomněli

Počet stran: 136

Rok vydání: 2015

Anotace: Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si cestou dovede představit. Osmiletá Klárka objevuje nový svět, hory si zamiluje okamžitě, v chalupě je rázem jako doma a brzy potká tu, co jí Starý Wolfgang, vyrabovanou vesnici po Němcích, představí se vším všudy - s tím dobrým i s tím zlým.




Původně jsem chtěla napsat recenzi na Dámy a pánové, potom mi ale došlo, že je to sice Pratchett, který určitě za přečtení stojí, ale řekla jsem si, proč nevyzdvihnout tuhle novou knihu, na kterou se už teď zapomíná.

Samozřejmě, že nezapomíná, ale mrzí mě, že není tolik vidět, proto bych o ní chtěla něco napsat, zaslouží si to. Absolutně.

Jak je v anotaci napsáno, příběh se odehrává v jedné vesnici z bývalých Sudet, do které se hlavní hrdinka Klára okamžitě zamiluje. Válku zná, zažila si mnoho špatného a krutého, proto ji ani trochu nepřekvapí, když pomalu poznává minulost místa, ve kterém teď žije.

Poznává se s neznámou stařenkou, která se brzy stává její nejlepší a jedinou kamarádkou. Není to obyčejná paní, žijící v krásném starém domku s úsměvem na tváři. Když bych vám neměla úplně vyzradit, kdo to je, napsala bych, že se jedná o ženu, která Klárku po celou dobu krátkého příběhu seznamuje s ošklivou historií vesnice.

I když by Klárka měla, nebojí se. Je válkou tak poznamenaná, stejně jako celá její rodina, že ji skoro nic nepřivede do úzkých, až pak jednou..

To by bylo asi všechno, co bych vám konkrétně k příběhu napsala. Popravdě to ani nejsou tak důležité informace, důležité je, co jsem si z knížky odnesla a jaký na ni mám názor.

Po celou dobu příběhu jsem se místy smála, bála a často, velmi často, jsem se udivovala nad lidskou krutostí a tou zaslepenou touhou po pomstě.
Knížka je zaměřená na domov. Místo, kde vyrůstáme, žijeme, smějeme se a pláčeme. Místo, které nám najednou vezmou. Příběh nám povídá o odstěhování Klárky z jejího rodného domu a vystěhování Němců z jejich domovů.

Určitě stojí za to, si tento krátký příběh přečíst. Ani se nenadějete a knížku celou zhltáte, ani nebude vědět, jak. Sice ji přečtete rychle, ale dlouho na ni nezapomenete. Chtěla jsem napsat celý názor na knížku, který jsem si vytvořila celkem radikálně a rychle, ale nemyslím si, že by to byl dobrý nápad. Zbytečně bych vám vnucovala něco, co si třeba vůbec nemyslíte.

Ráda vám ho ale napíšu, když si o něj řeknete.

Venea

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sára Sára | 14. března 2016 v 14:37 | Reagovat

Tééda už dlouho jsem se těšila na další recenzi a je tu ! :-)
Popravdě na takové knížky moc nejsem, jelikož mě jejich tíha a krutost až moc zasáhne, ale vypadá velice dobře.
Každý bere že ve válce byli krutí Němci, ale i oni jsou jen lidé... a myslím že se na jejich vyhnání opravdu zapomíná a nikdo to nebere i z té druhé stránky věci.
Vážně to vypadá na moc užitečnou knihu a jsem ráda že si o ní tady napsala :-)

2 Sára Sára | 14. března 2016 v 14:38 | Reagovat

A tvůj názor mě zajímá, nic nám přeci nevnucuješ je to jen názor a ten si může udělat každý jak sám uzná za vhodné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy