Zachovat klid

7. března 2016 v 17:13 | Venea |  Co se mi honí hlavou
Dneska není nijak výjimečný den. Přesto je něčím úplně jiný než ostatní, v malých nepodstatných věcech jako je třeba datum nebo počasí.
Ale s některými dny se shoduje v tom, jak se dneska cítím, co dělám, proč nic nedělám a proč jsem z toho tak vyřízená.

Nechci mluvit o prokrastinaci, chci mluvit o věcech, které nemůžu PRÁVĚ TEĎ nijak změnit a nijak ovlivnit. Ano, takže teoreticky není nad čím se pozastavovat, jelikož všechno má svůj čas a tak.

Já tohle všechno vím, vždyť když zrovna nemám tuhle náladu, to vesele rozhlašuji do světa. Bohužel, teď mi prostě nejde, brát to takhle jednoduše.

Kdybych tak věděla, jak mám svou situaci popsat.

Třeba nedokážu být chvíli v klidu. Dneska jsem si sedla, rozhodla se, že si pustím Revenanta (:-) a něco dobrého si dám, jenže ne, mé já, které se jen zřídka projevuje, mi prostě nedovolilo vypnout a nad ničím nepřemýšlet. Jediné, co jsem byla schopna vnímat, byly představy o tom, jak moc produktivnější bych dnes mohla být, kolik bych toho mohla ještě stihnout, moje sny, které prostě čas potřebují, ale moje podvědomí to nechápe a hojné porovnávání se s druhými, což mi lezlo krkem opravdu dost.

Achjo.

Hlavně to s těmi sny mě štve, je to jako bych nevěřila sama sobě, že něco dokážu. Že něco zvládnu dělat tak dlouho, až v tom nakonec budu dobrá. Přesvědčovala jsem sama sebe, že bych se svým snům měla věnovat pořád. Každou minutu každého dne.

Ale já to dělám, nebo ne? Nemusí to být nutně vidět, nemusím nutně pořád zkoušet a něco nového vymýšlet. Každý proto, aby byl v něčem dobrý, potřebuje chvíli v klidu.

ALE, tenhle můj klid je tak moc nesnesitelný. Ještě k tomu je venku tak kouzelně, nádherně a skoro božsky.
Já tu sedím, píšu tenhle článek, který vzniká hlavně kvůli tomu, že potřebuju sdělit něco sama sobě.
Pořád o sobě docela pochybuju a vím, že s tím musím přestat, jelikož ze sebe nikdy nedostanu to nejlepší, když se budu bát a nebudu si věřit.

Nejspíš vím, proč to takhle mám, může za to víkend. Tak moc užitý, bezstarostný, plný dobrodružství a spoustou nových zážitků. A potom přijdou normální dny, ve kterých může být sebehezčí počasí, ale mně stejně ten víkend bude chybět do té doby, než se i v těch normálních dnech stane něco, o čem bude radost přemýšlet.

Je to jedna velká chyba, že se moc dlouho pozastavuji nad minulostí, ale prostě taková jsem, asi se to ani jen tak nezmění.

Vím, že jsem vám toho chtěla říct ještě obrovskou spoustu, ale zase bych se moc vracela.
Takovou poslední věcí, kterou jsem ještě chtěla napsat, je Malý princ, do kterého jsem se po zhlédnutí jedné z divadelních inscenací, zamilovala. Hodně na mě zapůsobil, donutil mě přemýšlet. Docela dost.

Páni, jediná vzpomínka na Malého prince a je mi najednou líp, možná to nahlížení do minulosti není úplně špatné, ale nic se nesmí přehánět, že?

BUT. JUST DO IT! :D

VENEA

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 V. V. | Web | 7. března 2016 v 17:31 | Reagovat

Páni, občas se cítím úplně stejně, jako jsi psala na začátku c: Takže v tom nejsem sama...
Jinak Malý princ je super! :3

2 Adelaida Adelaida | 10. března 2016 v 22:19 | Reagovat

Prostě JUST DO IT!!! :D
Úplně ti rozumím, však ty to víš :)

3 Venea Venea | 11. března 2016 v 10:43 | Reagovat

[2]: Děkuju, vím, že rozumíš, ani nevíš, jak jsem za to ráda :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy