Říjen 2014

I'm back!

29. října 2014 v 19:41 | Venea |  Co se mi honí hlavou

Byla by to chyba, obrovská chyba, kterou bych si v budoucnu hrozně vyčítala, nebo bych na ní zapomněla, ale teď mi přijde ta první možnost více možná. TAKŽE MĚ TU MÁTE!

Snad víte, o čem mluvím. Nemusím vám říkat, jak je mi to líto, jak jste mi chyběli a tak, že ne? Neva, stejně vám to řeknu.

Chyběli jste mi. Nebo ne vy, ale chyběl mi celý blog, chyběl mi knižní svět, celý blogový svět.
Celé ty dlouhé 4 měsíce jsem byla prakticky šťastná. Postupem času jsem ale začala cítit něco hluboko uvnitř sebe. To něco byla prázdná černá díra, která se postupně zvětšovala. Tahle černá díra mi brala to celkové štěstí, které jsem cítila. To bylo špatně.

Ale to, co mi bralo štěstí byl (trošku odbočím), nedostatek času a sebevědomí.
Po prázdninách jsem totiž nastoupila na střední školu a zároveň na intr. Tak a to byl moment, kdy se v mojí duši začalo těch děr tvořit mnohem víc. Snažim se to všechno zvládat, ale občas mám prostě chuť brečet, občas mi přijde, že se rozpadám na miliony kousíčků. Občas se zase cítím silnější, než kdy jindy. Ale VŽDYCKY vím, že jsem to já.




Každý ve svém životě hledá nějaké jistoty, o které se může vždycky opřít. Tou mou jistotou jsem . Na intru jsem , ve škole jsem , ve všech mých pocitech jsem a se všemi smutky se vypořádávám JÁ. To mě zatím střední škola naučila. Opřít se sama o sebe. Věřit si. I když se občas úplně utápim ve smutku, pořád je tu kousek z mého JÁ, který mi pomůže vždycky, když nemám na dosah objetí rodinu a kamarády.

To jsem odbočila, ale ne tak úplně, to co, jsem chtěla říct, je vlastně to, že i blog je součástí mého JÁ. Takže bude vždycky se mnou. Proto jsem se vrátila. Já se kousku sebe nevzdám, i když hrozně často nemám čas, nemám wifi, tak stále na svůj blog a na celý knižní svět myslím, protože si moc dobře pamatuju, jaký je to pocit, když máte radost z vlastního článku.
Přemýšlím o knížkách, o všem, co mám ráda a kolikrát mi to dělá den lepším. A to je právě ta malá součást mě, o kterou se i na tom fakt DEBILNÍM intru, můžu opřít.

To by asi bylo k pocitům. Jestli vás zajímají otázky, jako: A co škola? A co kluci? A jak ti jde učení?,..

Dobře, k té škole ..snažím se, fakt chci maturitu a taky, že ji snad udělám. To by bylo ke škole. :-D

Kluci? Otázka, která je taky často zdrojem mých emočních zkratů. Kluci jsou, byli a budou vždycky jedním z největších problémů holek.



Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy