Lidskost a jiné špionáže

13. června 2014 v 15:56 | Venea |  Jednorázovky
Ahoj, přináším vám takovou nějakou úvahu na téma "lidskost". Dneska jsem neměla moc svůj den, tak si ho vylepším alespoň dobrým pocitem, že jsem něco napsala :-)




Z mého okna se na ulici vidí dobře, to ano, ale nic nemá na výhled ze zahrady. Nemyslím tím výhled na rozkvetlé stromy a posečené trávníky. Myslím výhled na lidi. Výhled na krásu jejich úsměvů nebo smutek v jejich očích.


Sleduju kroky, kterými se táhnou po horké asfaltové cestě, sleduju gesta, jimiž se každý z nich liší a mou pozornost si taky občas přitáhne způsob, kterým komunikují se svými společníky. Někdy mávnou rukou, někdy si ruku drží pevně u těla a ve výjimečných příležitostech chytí ruku svého společníka tak pevně, že tu lásku, která v nich v ten okamžik proudí, cítím i já. Jindy jsou jejich komunikací ošklivá slova a zlostné pohledy, to mě potom jejich příběh zajímá ještě víc a mám chuť vyjít na ulici a zeptat se, co si provedli, a kdo za to může. Cítila bych se nanejvýš trapně, ale příběhy lidí mě fascinují víc, než cokoli jiného.


Velmi zřídka nastávají okamžik, kdy jsem donucena pozorovat své sousedy. To je potom velmi zvláštní. Doopravdy zvláštní. Víte, to musím nasadit brýle, přes které nejde vidět, kam koukám, také se musím divně přikrčit, abych si byla opravdu jistá, že mě chudáci sledovaní sousedé nevidí.


Ach ti sousedé.. . Pořád něco plejí, nebo vesele pobíhají po dokonale posekané trávě a někdy si dokonce navzájem vyměňují vyděšené pohledy, proč asi sleduji a proč to sakra dělám. I já si tuto otázku často pokládám. Úplně rozumím i tomu, že si o mně teď musíte myslet, bůh ví, jaký nejsem špión. Ale já tu jen sedím na pohodlné židli. Píšu, píšu, občas se mrknu na ulici, kde pobíhá rozradostněná dívka, která všem lidem okolo sebe rozdává tolik štěstí, kolik v sobě má. Směje se na celý svět tak dlouho, že to občas vypadá skoro strašidelně.


Když se takhle na ty lidi koukám, zjišťuju pár věcí. Třeba, že každý ten človíček, kterému se dostane mé pozornosti, je úplně naprosto jiný. Někdo má tmavé brýle, někdo světlé brýle. Tamtomu vlasy čouhají, zatímco ten vedle je má dokonale uhlazené. Jeden jde sám, druhý jde s někým. Ten třetí se většinou jen tváří vesele a zpívá se.

Proto je tak těžké, ty lidi popsat. Mohli byste vzít jednoho, dostat se mu do duše, zkoumat jeho pocity.. to všechno můžete, ale co těch dalších 7 miliard úplně jiných lidí? Někdo řekne, lidé jsou zlí! Sobečtí! Sebestřední! Každý jsme v závěru takový, ale máme ještě tak milion jiných vlastností a každý z nás v úplně jiných měřítkách. Těch vlastností, díky kterým mě fascinuje je pozorovat. Tyhle úžasné, ničivé tvory, bez kterých by svět byl možná lepší. Tyhle úžasné,chytré tvory, bez kterých by svět nebyl světem. Alespoň ne takovým, jaký ho známe.


Řekněme, že mí sousedé už úplně vypadli, z tohoto dá se říci úvahového článku. Třeba ale jednou zase udělají něco, co si mou pozornost přitáhne, něco, co bude dalším důkazem jejich pestrobarevné lidskosti. Té lidskosti, která začíná něčím úžasným a končí tam, k čemu spěje jejich duše. Ke snům, touhám, moci nebo vlastnictví.


A co vy? Jak si mou pozornosti přitáhnete? O čem tak odlišném a lidském budu mít chuť psát?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mei-riefel Mei-riefel | Web | 13. června 2014 v 16:05 | Reagovat

Řekla bych, že toto je ta nejvíc moc SUPR nejpovedenější úvaha, s ještě lepším nadpisem :D :))
Úvahy bys měla přidávat častěji!

2 Venea Venea | Web | 13. června 2014 v 16:12 | Reagovat

[1]: FAKT? Děkuju moc moc! :-) Mně nepřišla zase tak skvělá :D ale potěšilo mě to :-)

3 Sára Sára | E-mail | 13. června 2014 v 20:11 | Reagovat

Tohle je fakt moc skvělá úvaha, úplně s nadšením jsem ji četla, sálá z ní takový dobrý pocit :-) Fakt pěkná :-)

4 Venea Venea | Web | 13. června 2014 v 20:14 | Reagovat

[3]:děkuju moc!! :-)

5 elfey-non elfey-non | Web | 24. června 2014 v 15:25 | Reagovat

Tak to byla fakt dobrá úvaha. Při čtení jsem neustále toužila číst dál a dál a zjistit, co bude na konci. A na konec z ní vyšel takový pocit spokojenosti a radosti.

6 elfey-non elfey-non | Web | 24. června 2014 v 15:25 | Reagovat

Tak to byla fakt dobrá úvaha. Při čtení jsem neustále toužila číst dál a dál a zjistit, co bude na konci. A na konec z ní vyšel takový pocit spokojenosti a radosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy