Červen 2014

Nepřítel mého nepřítele

28. června 2014 v 19:20 | Venea |  Recenze
Název: Nepřítel mého nepřítele

Autorka: Kateřina Petrusová

Nakladatelství: FRAGMENT /děkuji za recenzní výtisk/

Rok vydání: 2013

Počet stran: 360

Dluhy se musí platit. To ví i bývalá policistka Joan, která má závazek vůči samotnému králi drogového podsvětí. Ten se nyní hlásí o splacení dluhu a jako pojistku unese Joaninu malou dceru Amy. Zvládne Joan zabít Roberta Bavettu, jednoho z vůdců italské mafie, a dostat svou dceru zpět? Co když existuje ještě jiný způsob, jak Amy zachránit?

Joan, která si říká jo se objeví v situaci, ve které by nechtěl být nikdo. Začne bojovat o život svého vlastního dítěte. Při pálované vraždě Roberta Bavetty se seznámí s novými lidmi. Nechce s nimi nic mít, ale časem zjišťuje, že právě oni jsou klíčem k tomu, aby znovu viděla svou dceru.

Celá kniha je takovou mafiánskou detektivkou. Je to druhý díl ze série Bavettovi. První díl jsem nečetla, při objednávce jsem ani nevěděla, že je to série. :-D. Do knížky se mi moc nechtělo, ale nadchla mě.

Styl jakým autorka píše se mi líbil už od první stránky. Bylo to v každé větě napínavé, dobrodružné, ironické a vášnivé. Příběh se střídal z pohledu Jo a Roberta. Z těch dvou se překvapivě stane pár. Krásný pár, ale všechno mi to přišlo moc rychlé. Objevovali se tam momenty, kdy jsem nevděděla, která bije. Vyskytovalo se tam spousta postav, které často nebyly popsané, ale prostě tam mluvili a já vůbec nevěděla, kdo to je?!


Jak jsem mluvila o jejich vztahu, byl krásný, procítěný a přirozený. Co mi na knize vadilo.. asi tak jen první třětina knihy byla o mafiánech, pistolích a drogách. Pak už se to táhlo jako jedna velká romantická slaďárna. Ne, že by mi to nijak vadilo, ale když už to je detektivka, tak by to měla být DETEKTIVKA. To je taková malá velká věc, která mi trošku lezla na nervy, ale fakt to nic nemění na tom, že Kateřina Petrusová píše hrozně poutavě a živě.

O postavách.. psala jsem, že jsem se kolikrát nevyznala, kdo je kdo, ale ty hlavní postavy.. ty byly propracované suprově.
Jo mi byla sympatická. Občas nevěděla co chce, ale vždycky věděla, jak se chovat ke svému dítěti. Byla to prostě super mamina. Moje nejoblíbenější postava byla Paige. Ta je z prvního dílu, ale i v druhém se hodně objevuje a je tam důležitá. Byla vtipná a s Mikem (ten je taky z prvního dílu) měla překrásný vztah. Takový byl chtěla velká většina z nás.

Tahle kniha byla hezká. Oddechovka, ale zároveň jsem nevěděla, co od ní čekat. Nevím, jestli si přečtu i další díly, ale rozhodně by to nebyla chyba!

Obálka se mi nelíbí, ale ty dvě postavy, co tam jsou vyfocené, mi hrozně připomínají Jo a Roberta.

ČTYŘI HVĚZDIČKY


Knížku doporučuji a přeju vám nádherné prázdniny!!

VENEA






TMI Tag /Too much informations/

22. června 2014 v 11:57 | Venea
Né že bych měla nějakou super extra skvělou náladu, ale blog mi ji vždycky trošku zvedne. Takže i když je večer (psala jsem to večer a dneska jsem to dokončila), já tu sedím a utápím se v myšlenkách tak děsně spjatých s realitou.. radši napíšu článek, alespoň budu chvíli myslet na něco jiného.
Na tenhle TAG mě nominovala Jackelin Mandragor z blogu http://jsem-letadylko.blog.cz/. Tenhle TAG se mi líbí, i když je fakt trošku více osobní. Některé údaje tam možná nebudu vyplňovat, nemyslím si, že má váha a míra by vám k něčemu byla :-D

Proč HVĚZDY? PROČ?!

14. června 2014 v 19:15 | Venea |  Co se mi honí hlavou
Zdárek brouci, tak nějak mám chuť na článek, ve kterém se odrazí můj názor. Takže tady to je.

Hvězdy nám nepřály. Geniální kniha. Tak geniální, že se někdo rozhodl ji zfilmovat. Ne, že by mi to vadilo, to vůbec ne. Moc se na film těším, ale některé malé maličké drobnosti mi doopravdy drtí nervy.

A o čem, že to mluvím? O Hvězdné popularitě. Ten film měl prosadit knížku, ale místo toho, jediné, co prosadil je OKAY? OKAY. Tohle OK? OK. Úplně ztratilo svoje kouzlo.

PROČ ?


Ten film je určitě nádherný, na to nenarážím. Štve mě, to jak některé holky, co se chtějí podobat těm, co četli knížku a milovali ji už někde před rokem (nebo já fakt nevm, proč to dělají), na každou fotku na fb píšou OKAY? OKAY. Nebo jiné citáty z Hvězd. Kolikrát je napíšou špatně. Je mi z toho zle vážení. Je mi zle z toho, co se z Hvězd stalo. Většina (opakuji VĚTŠINA) těch holek ani neviděla FILM a už vůbec nečetla KNÍŽKU. Ty namyšlený holky teď ty fotky všude sdílejí a dávají si je na pozadí Asku, házejí si to Instagram.. přitom vůbec nevědí, o co v té knížce jde. Potom se jich MY, kteří o tom celém díle něco víme, na nějaký fakt z knížky a filmu zeptáme.. a oni jen koukaj. To je okamžik, kdybych se Johnu Greenovi za některé češky omluvila.

Vůbec mi nevadí, když fotky s TFIOS sdílí někdo, kdo to zná a rozumí tomu. Vždycky jsem ráda, že takový obrázek vidím, ale když vidím profil desetileté dívky s One direction na úvodce a Hvězdama u popisu fotky.. řekněme, že se mi nedělá moc dobře.

Možná, že se vám teď tenhle článek zdá povrchní. Mně to tak možná taky trochu přijde, ale tomuhle svému u názoru se prostě nemůžu ubránit.
Hvězdy miluju a když je pak vidim v soutěži v Bravíčku..zvlášť když k té soutěži Bravíčko napíše obsah knihy, který je absolutně mimo.. prostě mi to přijde jako zneuctění?!

Jsem ráda, že jsem to konečně někam napsala, protože mě úplně žralo, když jsem to hučila v sobě. Takže tak, Johne .. promiň. Třeba si ty dívky a všechny možné časopisy jednou uvědomí svou hloupost. Možná, že si jednou uvědomí, že Hvězdy by prostě NIKDY neměly být středem veřejnosti. Nějak mi to k nim nejde. Hvězdy mám ukryté v sobě, Hvězdy jsou kousek a nemám potřebu se s nikým dělit o kousek /mimo recenzi/.

Mějte krásný a ještě krásnější zbytek dne,

VENEA


Lidskost a jiné špionáže

13. června 2014 v 15:56 | Venea |  Jednorázovky
Ahoj, přináším vám takovou nějakou úvahu na téma "lidskost". Dneska jsem neměla moc svůj den, tak si ho vylepším alespoň dobrým pocitem, že jsem něco napsala :-)




Z mého okna se na ulici vidí dobře, to ano, ale nic nemá na výhled ze zahrady. Nemyslím tím výhled na rozkvetlé stromy a posečené trávníky. Myslím výhled na lidi. Výhled na krásu jejich úsměvů nebo smutek v jejich očích.


Sleduju kroky, kterými se táhnou po horké asfaltové cestě, sleduju gesta, jimiž se každý z nich liší a mou pozornost si taky občas přitáhne způsob, kterým komunikují se svými společníky. Někdy mávnou rukou, někdy si ruku drží pevně u těla a ve výjimečných příležitostech chytí ruku svého společníka tak pevně, že tu lásku, která v nich v ten okamžik proudí, cítím i já. Jindy jsou jejich komunikací ošklivá slova a zlostné pohledy, to mě potom jejich příběh zajímá ještě víc a mám chuť vyjít na ulici a zeptat se, co si provedli, a kdo za to může. Cítila bych se nanejvýš trapně, ale příběhy lidí mě fascinují víc, než cokoli jiného.


Velmi zřídka nastávají okamžik, kdy jsem donucena pozorovat své sousedy. To je potom velmi zvláštní. Doopravdy zvláštní. Víte, to musím nasadit brýle, přes které nejde vidět, kam koukám, také se musím divně přikrčit, abych si byla opravdu jistá, že mě chudáci sledovaní sousedé nevidí.


Ach ti sousedé.. . Pořád něco plejí, nebo vesele pobíhají po dokonale posekané trávě a někdy si dokonce navzájem vyměňují vyděšené pohledy, proč asi sleduji a proč to sakra dělám. I já si tuto otázku často pokládám. Úplně rozumím i tomu, že si o mně teď musíte myslet, bůh ví, jaký nejsem špión. Ale já tu jen sedím na pohodlné židli. Píšu, píšu, občas se mrknu na ulici, kde pobíhá rozradostněná dívka, která všem lidem okolo sebe rozdává tolik štěstí, kolik v sobě má. Směje se na celý svět tak dlouho, že to občas vypadá skoro strašidelně.


Když se takhle na ty lidi koukám, zjišťuju pár věcí. Třeba, že každý ten človíček, kterému se dostane mé pozornosti, je úplně naprosto jiný. Někdo má tmavé brýle, někdo světlé brýle. Tamtomu vlasy čouhají, zatímco ten vedle je má dokonale uhlazené. Jeden jde sám, druhý jde s někým. Ten třetí se většinou jen tváří vesele a zpívá se.

Proto je tak těžké, ty lidi popsat. Mohli byste vzít jednoho, dostat se mu do duše, zkoumat jeho pocity.. to všechno můžete, ale co těch dalších 7 miliard úplně jiných lidí? Někdo řekne, lidé jsou zlí! Sobečtí! Sebestřední! Každý jsme v závěru takový, ale máme ještě tak milion jiných vlastností a každý z nás v úplně jiných měřítkách. Těch vlastností, díky kterým mě fascinuje je pozorovat. Tyhle úžasné, ničivé tvory, bez kterých by svět byl možná lepší. Tyhle úžasné,chytré tvory, bez kterých by svět nebyl světem. Alespoň ne takovým, jaký ho známe.


Řekněme, že mí sousedé už úplně vypadli, z tohoto dá se říci úvahového článku. Třeba ale jednou zase udělají něco, co si mou pozornost přitáhne, něco, co bude dalším důkazem jejich pestrobarevné lidskosti. Té lidskosti, která začíná něčím úžasným a končí tam, k čemu spěje jejich duše. Ke snům, touhám, moci nebo vlastnictví.


A co vy? Jak si mou pozornosti přitáhnete? O čem tak odlišném a lidském budu mít chuť psát?

About me 1

2. června 2014 v 19:23 | Venea |  Co se mi honí hlavou
Zdárek. Možná už někteří z vás zapomněli na to, že jsem vám slíbila článek. Ráda bych řekla, že jsem nad tématem přemýšlela celý den, ale OUHA. Věnovala jsem tomu asi půl minuty, před napsáním prvního slova tohoto článku.

Napadlo mě, že vám prostě jednou za čas napíšu něco o sobě. Je toho hodně. Fakt, že jo. No, nazvala jsem to "About me". Asi to píše i hodně dalších blogerů, ale snad tam budu mít něco originálního, co vás bude bavit. Asi vždycky napíšu tak tři body a u každého se nějak rozepíšu.

Na to, že už mám tenhle blog něco přes dva roky vám toho o sobě říkám celkem málo. Možná to má svoje důvody, protože mi to moc nejde, ale uvidíme.

1. MILUJU ČTENÍ, ALE POZOR, NENÍ TO TAK JEDNODUCHÉ, JAK SE ZDÁ...

  • Já čtení doopravdy miluju, někdy přečtu jednu knížku za den, jindy 30 stránek, někdy 10 stránek a někdy nic nepřečtu. Vůbec nevím, proč to tak je, ale občas prostě nemám čtecí období. Podobně jako v posledních dvou měsících. Čtu asi 6 knížek a momentálně se nejvíc věnuju Harrymu Potterovi trojce.

Přijdu si jak v nějakym rozhovoru.

  • Myslím, že záleží i na čase, ale co si budeme. Každý máme svoje líné období. Nemusíme svou lenost schovávat za dvojci slov "nemám čas." Je jasné, že někdy ten čas opravdu není. Já teď čas nemám doopravdy žádný, protože se nám mamka vrátila z nemocnice a teď musíme doma vše dělat my. Ale co, zvykej si Kačenko. Často mi zbývá asi tak půlhodinka na Harryho Pottera v posteli:-D. PANEBOŽE TO ZNÍ DĚSNĚ :-D. Takže abysme to uzavřeli, doufám, že to zas doženu, až mamce bude lépe.

2. RÁDA KOUKÁM NA SERIÁLY, VYJMENUJI JE

  • Takže. Úpně nejraději mám Upíří deníky, o tom prostě není debat. Miluju upíří deníky. NAVŽDY. Čekám na každý nový díl, jen abych viděla Damona. Prostě miluju Damona, Klause, Caroline,.. VŠECHNY. Konec debat.
  • Dále poslední dobou ujíždím na HIMYM. Tenhle potrhlej seriál u mě umí vyvolat totální výbuch smíchu a někdy i pláč. Barney je prostě super.
  • Mám ráda i spoustu jiných seriálů. Třeba Chůva k pohledání, Mentalista, American Horror Story, Legend of the seeker,.. Zvláštní, ale je, že mi nikdy žádná záliba v nějakém seriálu moc dlouho nevydrží.

(hele lidi, musim vám říct, že dneska fakt nemám psací den)

3. KNIŽNÍ BADBOYOVÉ JSOU PROSTĚ NEJLEPŠÍ

  • JASNĚ ŽE JSOU!!!!!! Nevím čím to, jestli jejich sexy pohledem nebo tím světlým místečkem plným lásky, které mají v srdci, ale opravdu miluju zlé týpky. Ať už z knížek, nebo ze seriálů. Vemte si takového Draca.. no dobře to není moc dobrý příklad, někdy si říkám, že jsem jediná, kdo má Draca rád.
  • Vemte si Damona. Je to ten vůbec nejvíc sexy upír na celém světě. Stefane, jdi se zahrabat.

Sakra, já zase nic nevnímám. Právě teď mám hlavu zase úplně plnou absolutně zbytečných myšlenek. Děsně mě to štve a ještě k tomu na mě čučí brýlatá ženská na ČT 1. Má velmi ošklivé naušnice, nebo co to je.

Dobře, to by bylo z mé hlavy pro dnešek všechno. Zavírám špunt, aby sem už žádná myšlenka nekápla. Už to je myšlenka. Sakra. Končim. Nevíte, koho že to napadlo, psát článek?

Každopádně se mějte pěkně

VENEA



Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy