Zlodějka knih

24. března 2014 v 14:58 | Venea |  Recenze
Název: Zlodějka knih /The Book Thief/

Počet stránek:526

Autor: Markus Zusak

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2009


Překlad: Vít Penkala

Anotace: Světový bestseller pro mladé i dospělé čtenáře.
Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.


Zlodějka knih je moje první válečná kniha. Co k tomu říct? Rozhodně nebude poslední. Tenhle žánr mě z nějakého nepatřičného důvodu zaujal a upoutal. Zajímá mě, jak se žilo "normálním" lidem. Zajímá mě, jak se vyrovnávali se smrtí a hladomorem. Co mě ale zajímá nejvíc? Jak dokázali být i přesto někteří šťastní. Šťastní takovým zvláštním způsobem. Jako Liesel Memingerová a Rudy Steiner.
Zlodějka knih udělala v mém srdci velkou díru. Lehla si do ní a zahrabala se tam. Všechno nechala, jak bylo. Jen do mého srdce a do mých očí si našla slepou uličku. Už navždy tam zůstane.
Samotný Markus Zusak je australský a mladý spisovatel. Napsal několik knih. Bestsellerových knih. Zlodějka je jedna z nich.
A co, že válku nezažil? Mě se líbí, že se někdo zajímá o historii a vidí ji třeba z úplně jiného pohledu.
Originalita, s kterou píše, snad nemá mezí. Píše o smrti samotné, píše oSaumensch,píše o snech, píše o lidské kráse, nenávisti, obrovském přátelství, lásce,.., ale hlavně píše o knihách. To se zdá jako normální a občas i ohrané, ale on to všechno tak hezky zaobalí a potom rozuzlí, až se mi z toho chvílemi chtělo brečet, ale já u knížek ani filmů nebrečím. Není to, že by se mi nelíbili, jen prostě nebrečím. Co k tomu říct? Prostě jsem si každou noc lehla, políbila knížku a šla spát s otevřenou myslí, co se asi na Himmelstrasse teď děje.

Z postav jsem si nejvíce oblíbila.. VŠECHNY! Od Liesel Memingerové, až po Frau Holtzapfelovou. Kdo jste knihu četli, snad mi porozumíte. Všechny postavy měli schopnost stáhnout vás do svého vlastního příběhu a přemýšlet nad ním.

Co se mi na knize líbilo ještě víc, byl vztah mezi Liesel a Rudym. Vždycky jsem čekala, až mu dá puse a pořád jsem v duchu volala: KRUCI HOLKA! TAK UŽ MU TU PUSU DEJ! Nebudu vám říkat, jestli mu ji dala. Jen vám řeknu, že jsem z toho byla celkem vedle. No, vedle… nemohla jsem spát. Přemýšlela jsem nad tím ještě 20 minut po večerce. (Tu večerku si dávám sama).
Samotný příběh je vyprávěním Smrti. To je ta nejvíc nejlepší věc, na celé knize. Najednou jste se jí nebáli. Začali jste ji vnímat, naslouchat jí a místy ji i litovat. Musí toho zvládat sakra hodně.
Ten příběh mě pohltil. Třeba někde nebyl zas tak suprový, ale stejně jsem tuhle knížku musela číst dál a dál! Nikdy jsem přesně nevěděla proč, prostě mě to asi hrozně, hrozně moc rozesmutnělo a zároveň mi to dodalo takovou tu odvahu žít. Tu totiž Liesel měla. Nebála se ani samotného Führera, natož nějaké malé krádeže. To, čeho se Liesel bála, bylo však úplně někde jinde. Spočívalo to v rukou samotnévypravěčky. Byla to ztráta blízkých. Jak ironické. Jediná věc, které se tolik bála, ji dostala.

Kdybych měla srovnat knihu a film, byla by to asi remíza.
Knize malinko chyběl adrenalin, když se bombardovalo. Ve filmu je to vážně zážitek. To asi podle těch zvukových efektů, které jsem si nějak nedokázala u knížky představit.
Filmu chybělo spoustu maličkostí, které jsou v závěru důležité.
Taky ve filmu trošku zapomínali na Maxe Vandenburga, židovského boxera, který doma u Liesel tak nějak bydlel. Přežíval.
Jelikož kniha je z pohledu chudých němců, bylo v ní i pár německých slov. Někdy i vět. To už vám potom nebude ani připadat. Prostě celou knížku přelouskáte raz dva a ještě k tomu se něco přiučíte. Už umím německé nadávky!
Vůbec bych to nebrala jako mínus.

Celkově je příběh naplněný úplně vším, až po okraj. Byl tím příběhem, po kterém čtenáři tak touží. Byl skutečný, ale zároveň vymyšlený.
Jenom ten konec mi tam trošičku překážel, možná bych tu knihu udělala ještě trošku delší. Přišlo mi to takové moc shrnuté na pár stran.

Tahle knížka vás dostane. Je prostě úžasná. To je to, co jsem chtěla říct. To je to, proč jsem napsala tuhle recenzi. Jen abych vám řekla, jak moc úžasná je.

Každopádně by neměla chybět v žádné z vašich knihovniček, protože je to zážitek. To vám povídám.


Téhle nádherné knize dávám 4,5 bodu z 5.

Venea

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Polly Polly | 24. března 2014 v 19:02 | Reagovat

Docela slušná recenze :)) Byla čtivá až některé gramatické výjevy, ale to je maličkost :) Knížka vypadá skvěle, a tudíž jí možná někdy zařadím do své sbírky knih... :)
Těším se na další recenzi!

2 Venea Venea | Web | 24. března 2014 v 19:52 | Reagovat

[1]: Zařaď :-) Já tu recenzi psala v knihovně a tak nějak jsem spěchala, ale to ty chyby samozřejmě neomlouvá. :-) Ale vím, že tam jsou hnedka je jdu opravit. :D A děkuju :-)

3 Camilla Camilla | E-mail | Web | 24. března 2014 v 21:13 | Reagovat

Zlodějka knih už na mou pozornost čeká doma v knihovničce. Moc se na ní těším a po tvé recenzi ještě víc. :)

4 Mei-riefel Mei-riefel | 24. března 2014 v 21:14 | Reagovat

Nejradši bych se na Zlodějku vrhla hned teď, ale zrovna na mě čeká Než jsem tě poznala... :D :\

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy