Trocha princezny

25. února 2014 v 20:00 | Venea |  Co se mi honí hlavou
Nevím, co jsem si myslela, ale na dnešek jsem se těšila. Stalo se pár pozitivních drobností, které mě do nového dne dokázali nakopnout, a já na zem dopadla tou správnou nohou.
Nepočítám svou urážlivost, to je nejspíš samozřejmost, ale jinak jsem si dneska vedla dobře. Písemku z chemie jsem nějak přežila a deriváty už nijak neřešila. Měli jsme pět hodin, což byl další pozitivní poznatek dnešního dne.
Všechno šlo úplně hladce a čas ve škole ubíhal. Což mě donutilo pozastavit se nad myšlenkou, že to jak říkáme, co nám ubíhá a co ne je jenom v naší hlavě, Kdybychom si to převrátili, ubíhalo by nám to, co nám neubíhá:D. To je ale moc složitý, než abych to napsala do dvou řádků.
Jediné, co mi dneska ublížilo, byla čočka, co jsme měli k obědu. Jejda. Alespoň, že si to se mnou jedna moje spolužačka potom vyměnila za halušky.
Jedna další moje spolužačka, kterou mám mnohem radši, než tu první spolužačku, se rozhodla jet s námi na tábor (to mě děsně potěšilo:D).
Bylo krásně. To je nejkrásnější a nejopravdovější věc na dnešku. Bylo nádherně.
Doma jsem KONEČNĚ dopsala povídku na jeden kroužek a vyjeli jsme na nákupy. Byla to dívčí jízda. Mamka, její kamarádka, já a Léňa.
Jely jsme k jednomu větnamci, co k jednomu, mohlo jich tam být tak 20. Bylo to tam obrovské, hned jsme zamířily k oddělení, kde mají šaty. Mamka mi vybrala ty nejvíc nejhezčí na celém světě.
Možná to trošku přeháním, ale já, taková slečna antišaty:D. Dá se říci, že jsem se v nich sama sobě i líbila. Ty lodičky, na kterých jsem si s prominutím málem rozbila hubu, nemají chybu. Na chvilku, na malinkou chvilku jsem si připadala jako princezna. Cítila jsem se malá a křehká. Tak jemná.. prostě princezna. To ale jen na chvilku
Přidám sem velmi neochotně fotku. Ještě jsem si koupila ladící lak na nehty, ladící náušnice a překvapivě i ladící řetízek. Léňa ještě vybírala, měla jsem času... (opravdu hodně času) .
Dále jsme jely asi do třech dalších obchodů, protože Lenka si nic nevybrala. Já začala mít pořádný hlad a furt jsem s tim mamku otravovala :D Tak jsme zašly ještě pro tortillu (jsou tam dvě L? :D). TA BYLA VÝBORNÁÁÁÁ. Neznám lepší jídlo na hlad!
No, jely jsme zpět do toho prvního obchodu, Lenka si vybrala hezké šaty i boty, málem se se mnou poprala o tortillu a mohlo se jet domů. Všechny jsme byly unavené a zmožené a děsně utahané. TAK JSEM SI DOMA DALA GUMOVÉ MEDVÍDKY A PÁREK! Bože :D.
Ještě když jsme jely, pozorovala jsem západ slunce. Byl tak hezký, tak jemný ale zároveň byl viditelný a nepřehlédnutelný. Na některé věci bych se dokázala dívat hodiny a hodiny.
Teď si asi půjdu číst Jsem roztříštěná.


Mějte se krásně, Venea

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sara Sara | 3. března 2014 v 20:14 | Reagovat

Fakt krasne saty, to maji fakt tak ostrou ruzovou barvu? To je krasa..

2 Venea Venea | Web | 3. března 2014 v 20:53 | Reagovat

[1]: ne zase tolik :-) trochu to dělá efekt :D děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy