Slečna neznámá

11. února 2014 v 18:10 | Venea |  Jednorázovky
Jednou za tisíc let jsem se rozhodla na blog uveřejnit jednu z mých povídek. Je to jednorázovka a zítra s ní jdu na lit. kroužek, tak můžete napsat názor:-) A jak se jinak máte? U mě dobrý, Valentýn strávím originálně s Nuttelkou :3. Zase mi trochu chybí ty úvahy a tak, můžete je v brzké době očekávat stejně jako recenzi na Aljašku.



Stál tam a já stála tady. Nekoukala jsem na něho, přímo jsem ho propalovala pohledem, ale vždy jen na pár vteřinek, aby si ničeho nevšiml. Nedokážu jeho vzhled popsat slovy, nebyl krásný, jako filmové hvězdy a knižní hrdinové, ale něco mě na něm fascinovalo. Možná jeho pozvednuté koutky, které ještě více dodávaly za pravdu, že má velké charisma. Nebo mě možná uchvátili jeho oči, modré jako oceán při západu slunce prozářené zlatavou vášní a možná i touhou po dobrodružství.

Nedokážu pochopit, na co se tak culil. Ať jsem koukala, jak jsem koukala, žádnou blondýnu s minisukní jsem tu nikde neviděla.


Tmavě hnědé vlasy mu postupně odplouvaly od jemně řezaných rysů jako vlny odrážejíce se od mírných mořských útesů. Vítr si s každým pramínkem jeho vlasů pohrával, jako s velmi vzácnou věcí. Pro vaši informaci, mé vlasy pro vítr určitě moc vzácné nebyly, protože mi ty černé cancoury vrážel na obličej, ať už se mi to líbilo nebo ne.


Všimla jsem si, že drží růže, bylo mi to divné, protože na nádraží přeci nikomu růži dát nemůže. No může, ale vypadalo by to zvláště. Okamžitě mi ale na mysl vyplynula myšlenka na zamilované filmy, kde to kluk nestihne na vlak za svou dívkou, která odjíždí pryč, ale stejně nakonec vždy skončí spolu. Konec mé myšlenky mi přišel trpký a hořký, naštěstí jsem si uvědomila, že nešťastníci, kteří to nestihli na vlak většinou bývají zamračení. On se culil, jako měsíček na hnoji.
O vteřinu později mi věnuje stejný pohled, jakým se díval do větru. Oči mu zářily na světle hnědé pleti, jako kousky oříšků na hořké čokoládě. Úsměv měl od ucha k uchu a jeho plné rty odhalovaly bílé zuby.


Téměř okamžitě jsem pohled odvrátila a snažila se předstírat, že jeho vypracované ruce jsou mi úplně jedno. Přemáhala jsem ale své oční bulvy, aby se jeho směrem nepodívaly.


Ještě jsem stihla zaregistrovat, že na růžích visí lísteček, vypadal prázdný.
Bože, pořád na mě učí. Pomyslela jsem si a začala jsem si nervózně okusovat spodní ret.
Měl hrozně pěknou bundu a já po ní zatoužila, protože se do mě ostrý vítr opravdu zabodával. A tak jsem se třásla zimou na lavičce a pozorovala kluka, kterému jsem jedno, ale pořád na mě kouká.

Za chvíli by mi měl jet vlak, ale mně se opravdu nikam nechce. Je to jako magnetická síla, nikam mě nepustí, to je mi ale k ničemu, protože už od mala jsem měla problémy se seznamováním. O to divnější je to, co jsem v následujícím okamžiku udělala. Žádná odvaha, žádný adrenalin, prostě čisté nutkání se s ním seznámit mě dohnalo k lavičce, u které stál. Byla jsem tak blízko, že jsem cítila vůni jeho spreje. Byla to nádherná vůně, ale mému nosu to na rozdíl od mé duše dělalo problém.
Nutkání kýchnout bylo silné, a tak jsem kýchla. Bylo to malinké, skoro možná roztomilé kýchnutí, jako když píská morče, takže vůbec nechápu, proč se znovu začal smát. Mohl mě třeba odstrčit, nebo mi vynadat za poprskanou košili, ale on se směje. To mě dopálilo.
Už, už bych mu jednu natáhla, ale on mě chytí za ramena a moje tváře okamžitě zrudnou, jako zralá rajčata.
Mrkám na něho a jeho oči se vpíjí do mých. Představa, jak mě políbí je krásná, ale on se pořád culí a vůbec nic neříká. Místo toho mi strčí za uši neposedné pramínky vlasů, což nesnáším.

"Víš, je divné, že se na mě tak koukáš, ale vůbec nemluvíš," pronesu a přivřu oči.


"Víš, je divné jít k cizímu člověku a čuchat mu košili," zazubí se.


Odstoupím od něho, protože mi jede vlak a taky proto, že jsem na něho náhle naštvaná. Naposledy na něho pohlédnu a na to utíkám k otevřeným dveřím vlaku.


Brečet budu až doma. Slíbím si a mrsknu taškou na prázdné sedadlo přede mnou. Nesnáším, když se takhle naštvu, nesnáším. Podívám se z okna, ale není tam. Místo, kde stál je opuštěné, jako by se tam nikdy nic nestalo. Evidentně jsem mu úplně jedno, to mě rozesmutní ještě víc.
Zabořím si ruce do dlaní a pláči podlehnu.


Vždyť jsem ho ani neznala! Napomenu se, ale nepomáhá to. Vlak se rozjíždí a drkotá se mnou i s mým srdcem.
Něco se lehounce dotkne mých prstů. Otevřu uplakané oči a mžourám na lístek, co se mi mihotá před nosem. Papírek je přivázán na rudých růžích. Opatrně ho otočím a přečtu si zadní stranu. Neznámá. Jediné slovo.
Otřu si tváře a s očekáváním, že tam bude sedět, se otočím do leva.


Fakticky tam seděl, měl nehybný výraz, a oči plné nevyřčených citů. Zhluboka se nadechnu a zase brečím.
"Jak jsi.." Nenechá mě větu doříct.

"Jsi moje neznámá? Jsi, víc už neřeš a poslouchej mě," řekne klidně a pohladí mě po tváři.


"Zamiloval jsem se do tebe, hned jak jsem tě uviděl, zní to děsně přeslazeně, vím, ale prostě jsem si nechtěl nechat utéct lásku, rozumíš? Ta přeci chodí třeba jen jednou za život, nemohl jsem si ji nechat proklouznout mezi prsty."



Kývnu a blaženě se na něho podívám. Jsem vyvedená z míry natolik, že rty přitisknu na jeho. Jsem nejspíš šťastná. Všechno mi do sebe zapadá, myslím, že už ho nikdy nepustím.

Venea

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mei-riefel Mei-riefel | 11. února 2014 v 20:20 | Reagovat

Proč mi to tak silně připomíná tu mojí minulou povídku?..

2 Venea Venea | 12. února 2014 v 13:22 | Reagovat

[1]: nevím :D možná, že kvůli tomu charisma, jinak v tom nevidim žádnou spojitost :D ;)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 14. února 2014 v 16:05 | Reagovat

Tak takhle připravený kluk s růžemi by mohl čekat i na mě :DDD

4 Venea Venea | 14. února 2014 v 18:14 | Reagovat

[3]: Zvlášť dneska :3

5 Sára H. Sára H. | 15. února 2014 v 14:12 | Reagovat

Fakt povedená :-)

6 Štěpa Štěpa | 15. února 2014 v 20:57 | Reagovat

BOŽÍÍÍ!!! :33 Úplně jsi mě zaujala a myslím si, že takhle by měli povídky fungovat. :)) Nádherně píšeš!

7 Lenka Nenávratná Lenka Nenávratná | Web | 17. února 2014 v 12:05 | Reagovat

No... Jedinou chybu to má... Je to jen krásná povídka a né skutečnost.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy