Nový začátek

15. října 2013 v 15:18 | Venea |  Jednorázovky
Ahojda, ta pro ten projekt, o kterém jsem se už myslím zmiňovala, mám vymyšlený. Uveřejním ho ale až okolo listopadu ;)
Dneska pro vás mám.. no nevím jestli to bude jednorázovka nebo povídka na pokračování, ale určitě bych ocenila váš názor;)
A ano vím že vlak do Bradavic odjíždí v jedenáct, ale přeci jenom, tohle je fan-fiction. ;)
Mějte se pěkně;) :-) Venea:-*



Jsem na ně pyšná, na rodiče. Prý toho dokázali hodně, tuším, že netuším, co vlastně dokázali. A tuším, že jsem se v tom ztratila. Často mi povídali o tom, co zažili, maminka říkávala, že se nemám čeho bát. Tatínek byl ale přesvědčený o jiném názoru. Nikdy mi to přímo neřekl, ale vždy jsem měla pocit, že ve škole moc zdatný nebyl.. nebojím se, že budu stejná jako on. Vím, že jsem stejná a vím, že jsem stejná i jako maminka. Možná už víte, kdo jsem. Ale to vám zatím neprozradím. Nechám vás napínat, nechám vás se trápit a uvažovat, ale to jen když se při mém vyprávění budete vybavovat. To bych na vás musela použít nějaké z mých hrozivých zaklínadel.

Pro někoho by to určitě bylo těžké, opustit přátelé ze staré školy a nemoci jim ani vysvětlit kam jdete, a proč.
To mi ale vůbec problém nedělalo. Neměla jsem přátelé, opovrhovali mnou, a to i když jsem před nimi žádná kouzla neděla.( Né že bych nějaká uměla) Abyste rozuměli, o tom že jsem čarodějka vím už od malička. Maminka byla vždycky jasně pro, abych se to dozvěděla co nejdřív. S tatínkem už ale byl problém. Řekli mi to, když mi byly tři roky, tehdá jsem si hrála s anténkou od rádia, nikdy mi nešlo naladit. I Když to maminka nemá vůbec ráda," trošku" se pohádali Vlastně se otřásal celý byt, jak moc na sebe křičely. Byl to hrozný pocit i pro malé dítě.
Nechtěla jsem, aby se jim něco stalo, a tak jsem rychle seběhla ze schodů a se svou vrozenou neopatrností přeletěla přes boty až k maminčiným nohám, ta zrovna něčím dlouhým černým a třpytivým mířila na taťkův obličej. Museli mi to říci. Po té už jsem tatínka nikdy neviděla, odešel od nás.

Když jsem rostla, vůbec mi nešlo do hlavy, co a proč? Proč odešel? Ano, věděla jsem, že se pohádali, ale maminka nikdy neměla ve zvyku hádat se. Naopak byla vždy milá hodná a přívětivá. Vždycky byla i moc a moc krásná. Zkrátka to celé byla záhada.

Všechno jsem ale hodila za hlavu, pokaždé když jsem pomyslela na ten DEN. Všechno bude, tak jak má být. Říkala jsem si vždycky. A ne, vůbec to nebylo naivní.

Když jsem poprvé prošla vchodem do Příčné ulice, udělalo se mi nejprve zle. Na druhé straně jsem ale jásala málem až ke střechám domů (a to byly dost vysoké) vůbec poprvé jsem totiž v ten okamžik zažila něco kouzelného.

Pamatuju si z toho dnu vše, maminčiny úsměvy, maminčiny slzy, maminčina obětí i maminčiny sladké pusinky na nos. Pokaždé když mě políbila právě na nos, lehce do něj cvrnkla a medovým hláskem zašeptala "všechno co ztratíš, jednou znovu najdeš, miluju tě Luněnko"

Pamatuji si i nadšené hlasy všech těch kouzelných prodavačů, pokaždé jsem jim uchváceně věnovala úsměv od ucha k uchu.
Když už jsem měla vše, včetně nádherného ale trošku ztřeštěného černého víra a hůlku s výtažkem z dračích šupin, byl tak akorát čas na to, dát si s maminkou poslední oběd. Neměli jsme nic extra, hranolky se sýrem. Mamka říkala, že v Bradavicích na tohle jídlo můžu rovnou zapomenout. V jednu hodinu, už jsem odjížděla. Všichni brečeli a brečeli, slzy jim tekly málem až do krku. Já jen klidně mávala mírně nataženou rukou, zatímco maminka mi posílala asi už tisíc vzdušných pusinek. Bylo mi jí líto, že tam bude sama. Jí ale samota nevadí, alespoň to nikdy nedává najevo.
Vlak zahučel, cuknul a už jsme jeli. Naposledy jsem mamince zamávala, když jsme je míjely, a v té jediné chvíli mi po tváři stekla malinká, celkem nepatrná slza.


Pomyslně jsem se rozloučila i stanicí 9/3,4 . V mé kabince nikdo tehdá nebyl, to ale neznamená, že tam o chvíli později někdo nepřišel.. chvilku jsem přemítala o rodičích. Také do Bradavic chodili. Taťka se jmenuje Nevill Longbottom, kdybyste vážně nevěděli kdo jsem. Mamka je zase Lenka Láskorádová/ Longbottomová. Už byste na to mohli přijít, že celý můj příběh bude náležet jménu Luna Longbottomová. J
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy