Katastrofy osudu PROLOG

20. července 2013 v 12:46 | Venea |  Katastrofy osudu /disasters of fate/
Tak jsem se po nějaké době rozhodla začít zas nějakou povídku, jak to tak vypadá Válku srdcí už uveřejňovat asi nebudu, budu se jí věnovat ale né tolik. Chci ji dokončit ale nevím kdy. No tak zkouším štěstí znovu a podle toho jak vás povídka bude bavit, ji sem budu přidávat. Jsem ráda za každý komentář:-)


Název: Katastrofy osudu
Žánr: Dystopie

Sevřu ho v objetí, pevném a nekonečném. Cítím vařící se krev v mých žilách, motýlky v břiše, jemnou vůni pánské vůně z jeho trika. Tisknu se k němu a přeju si, aby tahle chvíle trvala věčně. Aby to bylo tak jednoduché, jak to vypadá. Abych se mohla sebrat, jet za ním a neohlížet se do zadu. Jeho pevné ruce sjedou těsně nad můj zadek a já cítím to známé brnění po celém těle a vím, že se třesu. Doufám, že to necítí. Chci mu říct, že ho miluju. Chci to udělat, než tahle písnička skončí a všechno bude na ruby. Jsem šťastná, do očí se mi drou slzy. Takové ty, které máte třeba jen jednou za život. Slzy z pocitu, který je tak složitý a podivný jako žádný jiný. Slzy ze smutku ale zároveň ty nejkrásnější slzy štěstí. Jako by to bylo uhlí, uvnitř kterého se skrývá úplně malinký kousek zlata. Slzy lásky. Šťastné lásky.

Vždycky jsem chtěla napsat příběh o svém životě, nikdy se ale nenaskytlo něco tak "dobrodružného" o čem by lidi chtěli číst. Ani teď ten moment nenastal. Mám vskutku celkem nudný život. Mám všechno ale vlastně nic. Jsem jen průměrná holka. Průměrný obličej, průměrná postava, průměrný smích a průměrná čtrnáctiletá dívka. Průměrný život. Nejsem ničím moc výjimečná ale někdy mi příjde že věci dokážu cítit více než ostatní. To je samozřejmě blbost, protože do ostatních nevidím. Takže jen průměrná. Nebudu si nalhávat že jsem obzvlášť krásná a hubená. Ne. Nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu.

Půj pohled se stočí k oknu. Je zavřené, na okamžik zatoužím ucítit vůni jarního deště, nadechnout se čistého vzduchu, roztáhnout mohutná křídla a odletět někam daleko. Daleko od všeho. Být sama ale s ním. Snažím se tu myšlenku zahnat, ale pomalá písnička hrající mi v uších tomu moc nepomáhá. Nechávám to být a nechám svou mysl volně plout. Dělám to často, i když vím, že bych to neměla. Měla bych své představy držet na uzdě pod přísným dohledem. Vypouštět na vzduch jen myšlenky spojené s realitou a školou. Nejsem v tomhle oboru ale moc zdatná. Přitáhnu si kolena blíž k tělu a začnu přemítat o tom, jaké to bude, až budu dospělá. Mám dva typy. Buď skončím s milujícím manželem a dvěma dětmi v malém domě se zahradou nebo půjdu pod most. Tuhle představu ale myslím spíš jako výmysl ale pokaždé když si to představím, něco ve mně hrkne a já vím, že bych se měla soustředit na to co je teď. Pozorovat ptáky, učit se a pracovat. Mé povinnosti jsou mi jasně dané a já bych se jim měla věnovat. Nezabývat se zbytečnostmi a sny, které se stejně nikdy neuskuteční.

Odkloním se od okna a pár blond pramenů si zastrčím za ucho. Vypadám tak hrozně, ale to je mi teď jedno. Myslím, že se půjdu na chvíli proběhnout. Vím, že to neudělám ale pomyšlení na to jak běžím a běžím a nikdo mě nedokáže zastavit mě uklidňuje. Svým způsobem mě uklidňují natažené svaly a kruhy od potu v podpaží. Ano. Neuběhnu sice více než deset minut ve sprintu ale zatím mi to stačí.

Ano mám celkem pohodový život s rodinou, s přáteli a prakticky mi nic nechybí, až na pár věcí. Tohle všechno bylo.

Jmenuji se Breace Louisová. Je mi 18 let. Žiji ve světě zničeném, bez života, nikdo tu není. Jsem tu dočista sama. Bez jídla, vody. Ale stále žiji. V roce 2024.

No to je z prologu vše, mějte se hezky,
Venea:-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 PaPája PaPája | Web | 20. července 2013 v 15:50 | Reagovat

To vypadá zajímavě. Vážně MOC HEZKY PÍŠEŠ! :) Jsem zvědavá, co z toho vyleze :).

2 Venea Venea | Web | 20. července 2013 v 16:56 | Reagovat

[1]:děkujuu:-)

3 ariven ariven | Web | 20. července 2013 v 18:16 | Reagovat

Začátek je hodně dobrý... Dystopií je teď sice docela dost, ale myslím, že tohle by stejně mohlo být něčím originální. Rozhodně si přečtu další kapitolu :-)

4 Venea Venea | Web | 20. července 2013 v 18:33 | Reagovat

[3]: já vím že jich je hodně a právě proto mě něco donutilo, taky to zkusit:-D děkuju moc:)

5 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 20. července 2013 v 18:49 | Reagovat

Oooooh! Skáče na židli jako šílená že chce pokračování! :D

6 Venea Venea | Web | 20. července 2013 v 19:28 | Reagovat

Ooooh lítá po pokoji jako smyslů zbavená a  moc ti děkuje!:D

7 Mei-riefel Mei-riefel | 20. července 2013 v 20:40 | Reagovat

Super, úžasný, pěkný, krásný, musí mít co nejdřív pokračování, boží, zajímavá aaa fantastické. Jsem zvědavá co se z toho vyklube a mrzí mě Válka srdcí... Mám jí ráda.

8 Venea Venea | Web | 20. července 2013 v 21:06 | Reagovat

[7]: Já jí taky mám ráda :'( .D však já ji dopíšu;) děkuju moc !!!

9 ariven ariven | Web | 21. července 2013 v 21:52 | Reagovat

[4]: Abych pravdu řekla, taky mám poslední dobou nutkání se do něčeho takové pustit... Ale mám jen samé takové neúplné nápady a žádný se mi nedaří domyslet :D

10 Venea Venea | Web | 21. července 2013 v 22:52 | Reagovat

[9]: taky jsem to tak měla:-D Tak zkus třeba ty neúplně nápady spojit, potom už by to mělo jít jako po másle:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy