VS- 17. Kapitola 2. část

3. dubna 2013 v 20:46 | Venea |  Válka srdcí
Ahoj, dneska mám fakt stresovej den:-D Je to děsný z výtvarky jsem přišla v půl sedmý, referát na děják jsem ve velkém spěchu stihla do osmi ale to taky o něčem světčí, musela jsem se naučit chemii, takový to: ny,natý,itý,..bláblá:-D Vykouapt se a napsat článek:-D Púúfch:'O Má to skoro zasebou jen si budu muset odlíčit ty kruhy pod očima:-D No to vše dává do hromady velkou kupu stresu:-D Byla jsem jak na jehlách ale i tak tu je kousek kapitoli z Války srdcí:) Ať se vám líbí!

Mějte se krásně a dobrou noc!
Venea:-*




V noci nespala. Ledový vítr jí zalézal hluboko pod kůži. Seděla na tvrdé promrzlé zemi a chvěla se po celém těle. Na tváři jí zamrzaly slzy. V životě se necítila tak mizerně. Všechno jí bolelo ale byla ráda že se vůbec postavila na vlastní nohy. Forden a Dupik ještě spaly. Asi měly klidnou noc a na rozdíl od Talie je nejspíš nepronásledovaly noční můry. Elfka se upřeným pohledem zadívala na spícího Fordena. Skoro bílá pleť vůbec neseděla k jeho tmavohnědým vlasům. Přesto vypadal tak nadpozemsky krásně. Pevné ruce celou noc svíraly meč a dýku. Forden byl ostražitý vlastně jako všichni elfové. Až na mě. Pomyslela si dívka a pohled obrátila k Dupikovi. Spal jako nemluvně ale občas se trochu převalil na druhý bok a zachrochtal. Talii to přišlo vtipné a koutky jí zacukali, když to udělal znovu. Znovu pohlédla k Fordenovi. Tvrdé rysy jeho obličeje dodávaly pocitu, že je to chladný elf. Bezcitný. A Talia ani Dupik ho vlastně neznaly. Neměly by mu věřit ale je to nejspíše jediný zdroj potravy. Je silný, hbitý a navíc Talii uchvacují jeho oči. Průzračně modré ohraničené hnědými linkami. Zasnila se. ale hned sama sebe okřikla se slovy že ho nezná a nebude mu věřit, stejně od nich za chvíli odejde. Nechtěla si to přiznat ale osobnosti se jí rozdělili na dvě části. Jedna Fordena obdivovala citem, který nedokázala popsat, ale ta druhá by ho pro jistotu podřízla. Bylo by to jistější, ale při tom pomyšlení se v Tálii probudila druhá strana. Plná neznámých citů. Nechala radši Fordena Fordenem a vylezla na nejbližší skalku. Byla kluzká a velká vrstva byla z ledu ale elfská chůze byla na ledě sotva znatelná. Talia byla na vrcholku skalky co by dup. Rozhlédla se ale nevěděla co čekala. Samozřejmě že hory byly celkově zaplněné hustou mlhou.

Talia neviděla na krok. Zapotácela se a málem upadla, ale něčeho se zachytila.Na povrch to byla velmi hrubé. Když ke své záchranné věci obrátila pohled málem upadla znovu. Worgol. Zalapala po dechu, chtěla doběhnout k ostatním a varovat je ale tu jí někdo ze zadu chytil a postavil vedle sebe.
Jediný pohled na něj v ní probudil okamžité zachvění plné vzrušení.

Fordenovi oči vzplály ledovým ohněm krutosti. Okamžitě se před ní vrhl sekl mečem po místě kde se Talia chytla té stvůry s očima jako had.. Páry očí se ve tmě začaly objevovat pomalu, ale do minuty jich mohlo být patnáct. Ještě než vyběhl do jisté smrti mezi stvůry jí do ruky pevně stiskl postříbřenou dýku s jemnými elfskými ornamenty, nejspíš musela být hodně stará. Taliu naplnil silný adrenalin. Po boku uslyšena zrychlený Dupikův dech. Svíral v promrzlých rukách ostrý nůž. Lehce na sebe kývly. Talia v jeho očích spatřila únavu a strach. Přesto Dupik vyběhl jako první. Oháněl se nožem a jeho velikost mu byla výhodou. Tália přiběhla k Fordenovi a snažila se mu krýt záda. Měl lehké poranění na stehně a rozseklé čelo. Nevnímal její přítomnost a Taliu to bolelo. Hrdlo měla stažené strachem a hrůzou z toho krveprolití. Napadlo jí kde se tu ty stvůry vzaly?! Než si ale stačila odpovědět ucítila ostrou bolest na rameni. Svezla se na kolena a meč jí vypadl z ruky. Forden u ní ve vteřině byl. Jemně se dotkl jejího ramene a pohlédl jí do očí.

"Všichni už jsou mrtví. Nebylo to těžké." Pronesl jakoby nic, jakoby ten pohled před půl minutou nikdy neexistoval. Odkráčel někam do mlhy. Talia krvácela tolik že zelené šaty už byly z velké části tmavě rudé. Znovu pocítila ledový chlad po celém těle. Bála se, že jí krev zamrzne a dostane infekci. Havraní vlasy se jí také nasákly krví. Dupik, který do teď hleděl na Fordenovo dílo se k elfce doplazil pomalým krokem a s úzkostí ve tváři.

Přisedl k ní a snažil se krvácení zastavit různými kusy látky, kterou ze sebe strhal. Talia nebyla schopná slova, jistě že nechtěla aby si kvůli ní Dupik ničil jediné šaty ale co měla dělat. Zasyčela bolest a semkla rty. Do nosu se jí dostaly první závany čerstvé krve.
Zvedl se jí žaludek ale pocítila úlevu. Pach krve jí pronikal hluboko do kostí a hojil jí rány. Vtom si vzpomněla na pohádky, které jí vyprávěla královna Tyrris. Ano musela to být pravda. Krev Worgolů je léčivá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy