VS- 17. Kapitola 1. Část

31. března 2013 v 19:48 | Venea |  Válka srdcí
Ahoj, ano jak čtete v nadpise tak VS ještě existuje!:-D Sama jsem tomu z prvu nevěřila a je mi jasné že to nebude nikdo číst když už je to tak dlouho co jsem tuhle povídku nepřidávala a vím že si za to můžu sama ale stejně bych byla ráda kdyby ste se na to trochu mrkly:) Snažím se téhle povídce teď věnovat co nejvíc a tak doufám že to spolu nějak dotáhnem dokonce:-)
Přeju vám krásné Velikonoce:-)
PS: MŮJ BLOG I VÁLKA SRDCÍ SLAVÍ DNES první NAROZENINY:-D

S láskou Venea



V zádech jí pálila ostrá bolest stejně jako uprostřed hrudi. Nadzvedla deku, která právě byla jediná věc, která jí zahalovala a pohlédla na ošklivou ránu. Na hrudníku měla modřinu jako koňské kopyto. Pokusila se zapřemýšlet od čeho tam ta rána je ale z nafialovělé barvy a velkého otoku kolem se jí akorát dělalo zle. Byla ráda, že se rána nerozšířila více. Až teď zjistila, že svítá.

Zlatavé paprsky slunečního svitu barvily oblohu do bledě modra. Místy se rozlévaly i lehce růžové obláčky. Venea to nevnímala. I když tento krásný děj pozorovala, svírala ruce v pěsti. Začala si uvědomovat, co se včera stalo a ten malý plamínek v jejím nitru utichl. Byl to pocit blaženosti z východu slunce, ten úplně nejobyčejnější ale nejvzácnější a Venea o něj právě přišla. Pustila pěsti a bolavým palcem si přejela pod očima. Na bříšku prstu zůstala kapka vody. V srdci se jí rozlilo cosi míchaného. Smutek zakrýval velkou číst jejího nitra, ale ještě větší měly na svědomí vztek, chtíč a hanba. Venea netušila kde se to v ní bere a už vůbec netušila, kde se vzala její moc, ale nechtěla se tím teď zaobírat. Měla chuť všechno rozmlátit a zabít každičkého tvora, jenž se jí postaví do cesty. Opatrně vstala nebyla přikrytá jen si deku přidržovala u prsou. Ladné křivky jejího těla mohl obdivovat kde kdo.

Uslyšela pomalé a tiché kroky. Zbystřila a podívala se tím směrem. Její ledové oči v tu chvíli zlobou prohnané se do něho zabodly jako ostré nože. Niko. Venein pohled se trochu zklidnil když se na ni díval s takovým žalem a lítostí v očích. Trochu jí to ale rozčílilo. Ten pocit v sobě ale udusila a přistoupila k němu. Už dávno si musel všimnout, že je dočista nahá. Nic najevo ale nedával, žádnou slast, žádný slintající jazyk nebo něco podobného. A právě kvůli tomu si Nika tolik vážila. Věděla, teď už věděla, že k ní něco cítí ale to jak to v sobě perfektně tlumil jí tu lítost k němu zmírnilo.

"Jak je ti?" Zeptal se a jeho pohled poprvé sklouzl k jejím bokům ale jen na okamžik. Hned se jí zase díval do očí.

"Lépe, ale bolí mě hruď. Ta rána víš. Nevíš od čeho je?" Venea odkryla deku a ukázala Nikovi svou modřinu mezi bílými ňadry. V tu chvíli jí to vůbec nepřišlo divné. Niko se trochu udivil a potom zakýval hlavou.

"Nevím to přesně ale ta rána se tam objevila až k večeru, moc jsem to neřešil. Asi si se uhodila nebo něco. Ani o tom nemusíš vědět." Niko dneska působil trochu chladněji než obvykle ale možná ho zasáhla ta příšera co unesla Erika. Nemohlo by mu to přece být jedno. Venea nad tím na okamžik zapřemýšlela ale pak se zeptala na něco jiného, mnohem důležitějšího.

"Kde jsou ostatní?"

Niko jako by na chvíli zapřemýšlel jestli má odpovědět či ne.

"Šli hledat Erika." Tu větu pronesl trochu tlumeně a moc dobře věděl proč.
V dívce bublal vstek oči jí vzplály divokým ohněm a nitro se jí roztáhlo do bizardní velikosti. Oni šli bez ní. Vztek narůstal nemožně rychle. Venea jen mávnutím ruky a bez jakékoli námahy vyrvala strom z kořenů a mrštila s ním daleko za Nika. Ten se ani nepohnul, jen na ní hleděl se smutkem a žalem v očích. To jí nějak donutilo přestat. Ještě více se to zlepšilo když k ní Niko přistoupil a pohladil jí po tváři. Jeho dotek jí zahřál a uklidnil. Jen na okamžik. Když se chlapec otočil na podpatku a odkráčel do lesa její vztek znovu narostl. Rozhodla se však že stromy už trhat nebude.

Celý ten den nedokázala myslet na nic jiného než na Erika jak prudce ale bezvýznamně zápasí s krvežíznivou bestií. S Nikem až do večera nepromluvili. To jí ale nějak nevadilo. Alespoň měla čas urovnat si v hlavě myšlenky. Dospěla k názoru že své moci se děsivě bojí ale také jí naplňuje sílou a bezlítostí když se nad tím zamyslela uvědomila si že jí matka o takových silách vyprávěla. Prý přichází ze starých kořenů rodu nebo od někoho z předků, který touto mocí vládl. Prý se v nich ale skrývá veliká temnota a když ji člověk nedokáže ovládnout zcela ho pohltí. Venea už věděla že sílu jí poslala matka. Kdo jiný. Smysl jí ale nedávala proč jí poslala moc, kterou vlastnila Dasmánia. Myšlenky v její hlavě chřadly a čím více na to myslela tím více jich mizelo. Radši toho nechala a chtěla jít spát. Nikova poslední slově zněla: "Nevrátili se, zítra je půjdeme hledat, dobrou noc." Bylo to tak chladné až jí zamrazilo.

V noci jí byla šílená zima. Slabý oheň už dávno vyhasnul a už studené uhlíky nikoho zahřád nedokázaly. S nastávajícím jarem by mělo být tepleji ale tahle noc byla chladnější než všechny ostatní. Divila se že Niko to vydrží. Občas na něj jen tak koukala nebo pozorovala, jak se ve svitu měsíce míhají podivné obrazce. Někdy byli dva nebo tři. Byli velké, ale jejich skutečnou velikost by dívka mohla jen těžce poznat. Na chvíli si chtěla zkusit zapálit oheň svou mocí ale ovládat jí ještě moc neuměla a navíc věděla že jí hodně oslabuje. Nakonec se jí víčka přeci jen zavřeli. Zbytek noci byl bezvětrný a nebylo slyšet vůbec nic. Jako v hrobě.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 31. března 2013 v 20:41 | Reagovat

Jéé to mám radost že Válka pokračuje. :) Jinak přeju všechno nejlepší k narozeninám! :))

2 Mei-riefel Mei-riefel | 31. března 2013 v 21:04 | Reagovat

Krásný, krásný, krásný! Přeju všechno nejlepší a ať je blog lepším a lepším a povídka úžasnější, teda jestli to ještě vůbec jde. Slintající jazyk :DD, to mě dostalo.
Nevím čím to je, ale příjde mi, že píšeš jak zkušený ,,psáč" :D, dokážeš tak ,vykreslit" pocity, situace prostě všechno.
Na začátek si  mohla napsat co se odehrálo minule protože je to opravdu dlouho a já si to moc nepamatuju.
A taky ty Nikovi pohledy, možná bych tam dala něco jako: Jeho pohled byl stejný, jako předtím. Nebo něco takového. Přišlo mi to v tomto textu docela opakovaný.

3 Venea Venea | 31. března 2013 v 21:34 | Reagovat

Děkuju moc oboum:) Doufám že vás i nadál Válka bude bavit jsem ráda že tu povídku čtete;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy