Milostná minulost. 1.

11. února 2013 v 17:47 | Venea
Ahooj takže mám tu pro vás novou povídku:) Posílám jí do soutěže Karličce Klusáček . Jmenuje se Milostá minulost. Je to zatím takový neuplný název takže se to možná ještě změní:) Ale každopádně teď mám takovej trošičku blogevej stop time. Už kvůli škole ale i kvůli tomu že nemám nápady. Štve mě to ..no tak doufám že to bude zas lepší:) Pěkné počtení! A hezký večer!
PS: jsou tam chyby:D

Venea)







Sebrala odvahu. Vykašlala se na všechny předsudky. Na všechny kdo jí nepřejí. Na svůj žaludek, který se jí smrskl na velikost špičky jehly. Alespoň si tak připadala.Pře očima měla jen jeho. Snědé tváře. Tmavě hnědé vlasy, které roztomile spadávaly do culícího se obličeje. Skoro pokryly ty překrásné oči, které vypadaly, jakoby je sama luna stvořila. Tolik přenádherně modré byly. Až teď si uvědomila, že tam jen tak stojí před tím skoro nadpozemským stvořením s otevřenou pusou, vyvalenýma očima a tak halabala "upravená".
Všechna ta velká odhodlanost z ní ale spadla když to uviděla.
Zavřela pevně oči protože už se na to nechtěla dívat před ní byl sice on v celé své ale vedle něj si to kráčela ona. Vilma Nejtiová. Vysokou postavu lemovala růžová blůzka Lodičky a úzké džíny ještě více dodávaly člověku poct že je dokonalá. Tanja (to je mimochodem dívka tohoto příběhu a ta co neumí vyjádřit své city) si moc přála aby nebyla. Aby to bylo jako ty krásky z filmů, které jsou ale uvnitř vždy zlé a proradné ale ona nebyla ona byla..prostě dokonalá. Tanju ty myšlenky skoro dohnaly k slzám. Úplně jí ale dostalo to když jí Nik pevně objal a políbil. Usmál se na ní jako na Tanju v jejích snech.
Dívka propadla slzám. Otočila se, nasadila černou kapuci a vyrazila domů. Slzy jí tekly po tváři a Tanja je stále polykala. Vždycky to dělala byl to takový její zlo zvyk. Začala přemýšlet proč je všechno tak moc těžké, proč ona není ta dokonalá pro někoho tak dokonalého? Proč není tak silná a odhodlaná mu to říct.? Proč si vybrala zrovna jeho pro svůj deníček první lásky. Jediné co chtěla vědět byla odpověď na otázku "proč?" Pořád se sama na sebe ptala na to samé.
On prostě neví jaké to je doopravdy milovat, neví jaké to je po nocích prosmrkat tucet voňavých kapesníčků. NEVÍ TO! Tanja to chtěla rozkřiknout do celého světa, ach kdyby bylo vše tak jednoduché.
Když dorazila domů promnula si uplakané oči. Vždycky jí štvalo jaké po ní rodiče hází pohledy když se rozbrečí. Teda rodiče úplně né. Tanja má nevlastního otce i nevlastní matku. Jsou to její adoptivní rodiče. Nemá je moc dlouho. Z dětského domova si jí vzaly asi tak před rokem a půl a od té doby žije tady v malém městečku kde i maličkost je velká věc k drbání. Adoptivní rodiče mají ještě jednu dceru stejně starou jako je Tanja. Tanja jí považuje za svou nejlepší kamarádku. Nemá nikoho jiného. I když je celkem trhlá ale to ostatně Tanja taky, jmenuje se Klare.
"Ahoj zlatíčko." Ozval se z předsíně ženský hlas.
Tanja rychle zula boty a vběhla do kuchyně.
"Ahoj mami." Pozdravila pohotově nevlastní matku. Byla velmi mladá. Měla černé vlasy sestříhané na mikádo proplétané hnědými a fialovými proužky. Štíhlá vysoká postava dávala ještě více za pravdu pocitu, že je moc hezká. Tmavě hnědé oči se mírumilovně podívali na Tanjiny šedé bezvýrazné.
"Jak si se měla? Venku se trochu zatáhlo tak nevím jestli si nepromokla." Usmála se žena.
"Jsem v pořádku mami." Odvětila Tanja a otřela si rukávem svetru oči. "Jen jsem trochu unavená."
"No vždyť je teprve poledne. Ale upekla jsem jablkový koláč." Ano už když Tanja vešla do domu ucítila líbeznou vůni jablek a skořice, která pohladí na duši snad úplně každého."
"Voní krásně." Pokusila se o úsměv Tanja.
"A dáš si miláčku? Ještě sice trochu horký ale sestřička už taky měla." Zeptala se žena a s úsměvem vytáhla barevný talíř z linky.
Tanja se posadila na ebenovou židli a opřela se o stůl.
"A kde je táta." Napadlo jí protože touhle dobou už byl doma.
"Jel na pracovní cestu do Rakouska.." Řekla smutně žena a podala dívce kus voňavého koláče na to se posadila před ní.
"Na to že jsme v Anglii tak je to celkem dlouhá cesta, a proč o tom nikomu neřekl?" Zeptala se udiveně.
"Víš že o práci moc nemluví, jen ráno to prohlásila odjel na letiště."
"Nebuď smutná mami. Máš nás." Usmála se Tanja a chytla ženu za ruku.
"Já vím a jsem za to moc ráda." Žena se zvedla a políbila Tanju na čelo.
"Nedáš si čaj?" Zavolala na ní když byla v kuchyni.
"Ne, když tak až potom." Tanja se zakousla do koláče.
Než se nadála zbyl po ní jen prázdný barevný talíř.
"Páni! Byl fakt děsně moc vynikající!" Pochválila ženu.
"Děkuju moc, hele běž si udělat úkoly pochybuji že žádné nemáte." Ušklíbla se Tanji maminka a dívka jí úšklebek oplatila, na to vyběhla dřevěné schody a otevřela dveře s velkým nápisem.
"Keep calm and love Damon Salvatore."
Vzala za kliku a vešla do poměrně velkého pokojíku s oranžovými záclonami a modrou postelí. Vedle postele stál černý noční stolek vybavený věcmi do školy a všude po stěnách i na mohutné skříni na, kterou si Tanja mnohdy stěžovala vysely plakáty a různé dívčiny kresby. Pokoj byl celkem útulný. Až na to že ty modré stěny a černý nábytek k sobě moc nešly.
Přešla kytičkový koberec, který byl tak starý že plné a pěkné barvy se proměnily ve světle hnědou ale to se dívce líbilo. Usedla do tureckého sedu Otevřela tašku do školy. Vyndala asi tak týden starou svačinu a musela se nad sebou zasmát. Potom jí smích přešel a ona začala přemýšlet kam s tím. Nakonec se rozhodla to prostě hodí do koše. Mamka jí přece koš prohledávat nebude.
Když měla připraveno na pondělí otevřela laptop zadala své heslo, které nikdo nevěděl. Ona si totiž vždy vybírala hesla na úrovni jako třeba plechovka. Než stačila cokoli udělat rozlétli se dveře od pokoje. Tanja pohotově a s leknutím laptop zavřela jakoby tam měla něco bůh ví co důležitého.
Ve dveřích se objevila dívka. Světle hnědé kratší vlasy jí vlály do všech stran a modré oči se na ní usmívaly ale ne tolik jako vyzubený úsměv. Jestli se tomu tak dá říkat. Byla to Klare. Tanja se úlevně chytla za srdce když zjistila že je to její nevlastní sestra.
"Ahoj, ahoj Tanjinko!" Pozdravila zběsile a přiběhla k ní.
"Ahoj." Pronesla Tanja a usmála se jakoby si zní dělala srandu.
"Hádej co?" Zeptala se stejným hlasem Klare dívky.
"Nevím? Objevila si existenci jednorožců?" Zasmála se posměšně Tanja.
Klare se na ní podívala "velmi vážným pohledem" ale moc dlouho to nevydržela a musel tomu taky zasmát.
"Ne! Pozval mě na ples!" Vykřikla a zajásala dívka. Začala strašně zběsile tleskat.
"Kdo prosím tě?" Zeptala se a Tanja a pohlédla na ní.
"No přeci Josh!" Ten novej kluk z nižší třídy!" Vykřikla a začala znovu tleskat.
" Fakt? Vždyť je menší než ty." Zasmála se Tanja a znovu otevřela laptop.
"Ale houby! Bude to super!" Opřela se jí o rameno Klare.
"A co ty? Jaký si měla den?" Řekla už klidněji dívka.
"Nevím..viděla jsem Vilmu a Johna." Přivřela oči a sklonila hlavu.
" Hm.. neboj třeba tě pozve!" Snažila se jí povzbudit dívka, ale ona není zrovna povzbuzovací tip. A ani jí moc nerozumí v těchto věcech.
"To těžko. No nic alespoň že ty si jednoho z populárních brášků získala." Pronesla a pokusila se o pochvalný úsměv.
"Díky, ale čekala jsem celkem dlouho." Zasmála se znovu Klare
"Hele musím už jít, ahoj!" Zamávala dívka a odešla .
"Čau." Mávla rukou Tanja.
Do vyhledávače zadala "John Clein." Nevěděla co jí to vyhledá ale tohle dělala poslední dobou pořád. Každá jeho fotka jí doháněla k šílenství. Kolikrát si také před fotkou nacvičovala projev, jak mu jednou řekne že ho miluje. Svěsila hlavu. Takhle by neměla uvažovat. Neměla by si dělat zbytečné naděje. A ona si nedokázala představit, že by jí někdy do očí řekl NE. Cítila by se neuvěřitelně bezmocná cítila by se sama a bylo by to pro ní horší než smrt. Možná že si to moc přikrášluje ale, pokud to takhle je tak se to John nikdy nesmí dozvědět! Řekla si bouchla malou pěstí do tvrdé podlahy. Teda do teď si myslela že je tvrdá. Ta rána zněla dutě. Tanja ránu z opakovala a nemýlila se, podlala byla dutá. Udiveně su, odhrnula blond vlasy za ucho a naklonila se k podlaze blíže. Něco pod ní bylo. Cítila to. Stoupalo v ní napětí, že tam najde něco vzácného třeba deníček svých rodičů jako je to ve filmech anebo nějaký rodinný šperk. Tyto představy a touha po dobrodružství jí dohnaly k tomu, že začala vytahovat šroubky ze starých polínek. Za nedlouho bylo jedno venku a pak druhé a hned za ním třetí.
Hned jak prkýnka nadzvedla vyřítil se na ní obrovský dým prachu a čehosi nechutného. Z díry vylezly černí pavouci a různé potvůrky. Tanja se otřásla. Ale to jí neodradilo od neustále stoupajícího pocitu napětí. Pevně zavřela oči a sáhla do díry. Chvíli nic necítila, ale potom nahmatal list papíru. Skoro se jí rozpadl v ruce tak ho radši rychle vytáhle a položila na zem. Přivřela oči a silně na papír foukla. Nový
dým prachu dívku opět pohltil. Zakašlala a vztáhla k papíru ruku. Papír byl nejspíš hodně starý. Na rohách se mu objevovala nepatrná plíseň a na nažloutlém povrchu bylo cosi napsaného. Musel to být nějaký dopis. Tanja si myslela, že to nepřečte ale mýlila se písmo bylo kupodivu hezky úhledné a mělo stále plnou barvu čerstvě naneseného inkoustu. V dopise stálo-

Milá Nino..

Nevím jestli toto čteš, protože jsi už nejspíše dávno mrtvá ale kdyby při mně jen náhodou bůh jednou stál a ty tento dopis opravdu držíš, chci abys věděla pár věcí. A rovnou se ti musím omluvit, že nemám dostatek odvahy ti něco takového říci do očí. Vím co si při čtení tohoto dopisu říkáš. Ať se ten hloupý kejklíř radši vrátí ke svým plátnům, ale víš jak těžké je nemilovat? Víš, jak moc těžké by bylo malovat a nepředstavit si tebe mou múzu už by to nebyla tvá překrásná tvář, co na mém plátnu tkví ale jen slzy múz. Jsi mé úzko ach sladká Nino. Jsi ve mně a já tě cítím, cítím až v žaludku to že tě nadevše miluji. Tvou bledou dokonale čistou tvář, po které se linou pramínky tvých světlých vlasů. Tvé průsvitné šedo modré oči. Ty, které miluji. Když je vidím, jsem někde jinde. Někde v ráji a jsi tam jen ty a já.

Ale co si to namlouvám to že se mi zrychlí dech když tě vidím, to že mi všechny žíly vstoupnou na povrch. To přeci nic neznamená. Já jsem jen obyčejný malíř a ty jsi jeho múza, která vlastně jeho vůbec není. Jsem vzduch. Netušíš že existuji ach krásná Nino.

Neočekávej mě, až toto dočteš už mě nikdy nespatříš sbohem. Má dokonalá paní. S láskou John.

Tanja dočetla. Byla vyvedená z míry natolik že by teď klidně někdo mol říci že je kráva a ona by přikývla s vyvalenou pusou si ještě jednou a pečlivěji přečetla to jméno odesílatele JOHN.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anonymka Anonymka | 18. února 2013 v 18:35 | Reagovat

Trochu nechápu ten konec...nebo bude pokráčko? :)) Jinak je to další hezká povídka;)

2 Venea Venea | 26. února 2013 v 16:12 | Reagovat

dík)no nevím jestli bude pokráčko:-D sama jsem teď v psaní nějak zmatená:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy