2/3 Výběr- Hunger Games FF

27. února 2013 v 19:55 | Venea |  HG- FF
Ahoj:3 Tak jsem jsem zas tu:-D A musím vám s radostí oznámit že mě zas doprovazí psací můza. Moje myšlení je zase v pohodě a já jsem za to ráda:) Jen to nesmím zakřiknout:-D Tak tu máte pkráčko na FF HG :-)Ať se líbí!

Dobrou noc, Venea.




Zmateně se rozhlížím. Chci vidět že Loser a Klarisa jsou v pořádku. Když vidím Klarerinu hlavu která přikyvuje ve velkém davu 13tiletých dívek a chlapců, trochu se mi uleví. Snažím se nepřemýšlet nad tím, že mé jméno je tam opravdu celkem hodně krát. Zatřepu hlavou a vyháním z ní zlé myšlenky což není v téhle chvíli vůbec jednoduché.
Na oprýskané podium kráčí ladným krokem žena. Nervózně si drží třpytkový opasek. Na kudrnaté světle zelené paruce má dvě obrovské květiny a je tolik přemalovaná a umělá že jí ani vidět nemusím vidět a už vím že je to Kapitolanka. Oni všichni Kapitolané na sobě totiž nosí nemožně velké množství všech možných voňavek a parfémů. Jednou mi Routa takový parfém vyrobila z lesních květů a bobulí. Krásně voněl. Vysoké podpadky té ženě klapou natolik že se ten zvuk rozléhá po celém náměstí.

Žena nasazuje umělí úsměv.

"Vítejte, vítejte moji milý občané Panemu. Mé jméno je Cetkie Trinnketová a budu doprovázet dva z vás na 76. Hladových hrách. Budu mít tu čest vybrat ty dva odvážlivce z této losovací mísy." Ukáže dlouhým prstem na skleněnou kouli s dírou na vrchu. Ve vnitř jsou naše jména. Mám sto chutí vlézt na podium a všechny ty lístečky roztrhat.
Cetkie vycení krásné bílé zuby a povídá dál. "Nejdříve si ale pustíme film o válce Panemu." Tiskne tlačítko na malém ovladači a všichni jsme nuceni zupě zírat na plátno před námi. Je to jako každý rok. Ale tule sklizeň nám film o tom jak úžasný a skromný Kapitol je pustili hned dvakrát. Netuším proč, možná abychom si zapamatovali že Kapitol je prostě nejlepší vždycky byl a vždy bude. Při těchto myšlenkách se otřásám.

Cetkie se zavřenýma očima opakuje poslední dvě věty a dočista se nad filmem rozplývá. Film skončí a plátno pohasne.

"Tak je na čase vybírat. Nejdříve dívky samozřejmě." Snaží se o slizký hlas a já vyklepaně sahám do kapsy a svírám tu napodobeninu reprodrozda, kterou jsem koupila čistě z obdivu Katniss. V tu chvíli se modlím k bohu čistě pro to, aby nebyla vylosovaná Klare nebo Loser. Ale něco mi říká že někdo z nás to bude.

Cetkie pomalu natahuje prsty do první skleněné nádoby a vytáhne první lísteček, který se dotkne jejích dlouhých nehtů.

Klidně ho rozbaluje zatím, co mě tluče srdce jako o život.

Potom to příjde, řekne mé jméno. Všechno utichne mám pocit že můj vyděšený dech slyší úplně celý Panem.

"No tak pojď sem děvče." Zve mě Cetkie, ten hlas mi teď přijde tak odporný a slizký že mám chuť jí uškrtit. Místo toho ale pomalu kráčím na podium a polykám slzy. Cetkie mě pohladí hřbetem ruky po tváři. Její dotek vůbec nevnímám, mám v hlavě tolik myšlenek a pocitů, tolik slz chce ven, tolik chci aby tu teď se mnou byla matka a odvedla mě odsud zatím co by mě pevně držela v obětí.

"Jak se jmenuješ broučku?" Ptá se sladkým hlasem Cetkie zatím co já se snažím trochu uklidnit.

"Rosalina ..Rosalina Torinsová." Jako bych ty slova, z polka pochybuji, že mě někdo slyšel ale Cetkie evidentně ano.

"Tohle je první zástupkyně za 11áctý kraj, Rosalina Torinsová. Věnujme jí teď prosím hlasitý potlesk." Sladce se usměje a sama začne tleskat. Pomalu se k ní přidávají i ostatní. Sice neochotně ale přece. Zastihnu Klařin pohled jenž mě úplně odrovná, nepláče ale v očích má tak nesnesitelný žal a bolest že pochybuji že tu tíhu na srdci unese.

"A teď chlapci." Znovu sevře mezi prsty lísteček a pomalu ho otevírá.

"Loser Torins." Při těch slovek, která ta kapitolanka vypustila z úst se mi zastaví srdce. Začnu těžce dýchat z očí se mi ani nestačí začít řinout slzy když upadám do bezvědomí.

Probouzím se na měkkém povrchu sametové sedačky. Chvíli jen tak přejíždím prsty po tom hedvábném povrchu, protože je pro mé prsty dá se říci drogou. Už párkrát jsem samet viděla a pokaždé pro mě představoval zemské nebe. To když se můžete opřít do toho měkkého a příjemného, cítím se vždy chráněná a v bezpečí. Bezpečí.

Vzpomínám si na Losera. Prudce odháním všechny myšlenky o sametu a vyčítám si že jsem nad něčím tak stupidním vůbec přemýšlela ,když můj bratr půjde nejspíš na jistou smrt. Vstávám z červeného gauče a zamotá se mi hlava chytím se za spánky a a snažím se závrať zklidnit. Po chvilce už jsem schopna vyběhnout ze dveří a odrážet vše co mi stojí v cestě. Chodba po, které běžím, je velmi dlouhá a zdobená černým kobercem. Na stěnách vidí podivné obrazy ladící s kobercem a stěnami. Všechny doplňky jako vázy bez květin nebo židlí jsou pozlacené nebo postříbřené. Já nic t toho ale nevnímám a běžím dál. Ucítím mírný otřes. A otřesy se opakují a opakují. Cítím teplé slzy na spodních víčkách a vyčerpaně, i když tedy nevím z čeho, usedám do dřepu. Už jsme ve vlaku. V tom "úžasném" létajícím vlaku. Tisknu si tváře do dlaní a jsou pořád a pořád vlhčí. Selhala jsem, celá má rodina je nahraná. Nemá se o ně kdo postarat, Klare sice říkala že to zvládne ale pochybuji že počítala s tím, že vyberou nás oba. Loser to pochopitelně nevnímá. Ale v aréně bude první kdo příjde o život. Do hlavy mi stoupá myšlenka, že ho musím za každou cenu uchránit. Když se já nedostanu domů tak to bude on. Z mé naivity se mi z očí derou další slzy.

Cítím kroky. Jsou pořád blíž a blíž. Já je ale neomlouvám a pořád dokola se ptám boha, proč mou rodinu chce zničit? Proč takhle? Proč tak bolestivě? Už rovnou nás mohl zničit všechny najednou.
" Ahoj." Ozývá se hluboký mužský hlas. Já nezvedám hlavu.

"Mé jméno je Loui." Říká znovu. To jméno je mi povědomé. Zvedám hlavu a nakláním k němu ubrečené oči. Matně se mi zobrazuje menší mužská postava. Po chvilce už vidím i tmavě hnědé oči podobné těm co měla Routa. Ale Loui má světlou pleť právě jako Klare a světlé vlasy mu spadají do ostře řezaného obličeje. Už vím kdo to je. Jeho rodiče jsou dost bohatí a bydlí ve Westwillu. Mohl by si dovolit lepší školu, ale chodí na tu naši starou a rozpadající se. Skoro nikdo ho tam nemá rád kvůli tomu že, jsou bohatí. Nechutně bohatí. Sama jsem ho nikdy nemusela. Ale co tady vlastně dělá?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mei-riefel Mei-riefel | Web | 28. února 2013 v 20:03 | Reagovat

Páni. :), o je tak krásný. A typuji si, že Loui se přihlásil jako dobrovolník místo Losera.

Moc se těším na další kapitolu, a brzo se uzdrav. A taky je takoví smutný, že se ani nerozloučila s těma sestrama.

2 Mei-riefel Mei-riefel | Web | 28. února 2013 v 20:06 | Reagovat

Je to strašně. krásné. A Loui se přihlásil jako dobrovolník místo Losesra viď ?? :D a je taky takové smutné , že se nestihla ani rozloučit s těma svýma sestrama...

Doufám, že pokračování bude brzy a taky se brzo uzdrav a jsem ráda, že tě chytla múza

3 Mei-riefel Mei-riefel | Web | 28. února 2013 v 20:07 | Reagovat

a skra :D mě se too poprvné neodeslalo ten komentář, nebo jsem si to aspoň mysleala :D  no a odeslal, stejně tak i tn druhej :DD :P

4 HAvree HAvree | 17. srpna 2013 v 13:44 | Reagovat

Nádhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy