1/3 Výběr- Hunger Games FF

26. února 2013 v 17:18 | Venea |  HG- FF
Ahoj, zdravím vás v tomto pochmurném dni:-D Tak jak už jste se dozvěděli v novinkách mám pro vás novou povídku. Je to FF na mou nejoblíbenější knížku The Hunger Games (všechno se váže jen ke kocni druhého dílu) Tak si to užijte:-)




Zvedla jsem se z vlhké trávy a opláchla si ztuhlý obličej vyhřátou jezerní vodou. Už to je více než rok. Více než rok co odešla, a pořád se jí nemůžu zbavit. Každou noc mě její krásný hlas pronásleduje ve snech, každou minutu svého života myslím na to že jsem to měla udělat. Že jsem se měla obětovat místo dvanáctileté holčičky, která má život před sebou. Na lících cítím kapku slané vody, která mi stéká do popraskaných úst tak jako už pár hodin. Měla jsem jí zachránit! Propadám do pláče. Rukama si svírám hruď jako bych si chtěla vytrhnout srdce. Nic necítit, být volná, ano ta představa mě lákala čím dál tím víc. Když tu teď není, tak tu nemusím být ani já. Pomyslím si a pohladím vytesaná písma na kameném náhrobku vedle mě. Routa. Moje malá sestřička. Ta co se ničeho nebojí, umí všechno, co si zamane. Ale je malá a slabá. Jak šťastná jsem byla když jsem pohlédla do jejích tmavě hnědých očích a česala ty černé husté kudrlinky, které vždy zabrali tolik místa. Když jsem spatřila její smích poslouchala její jemný hlas. Srdce mi tluče víc a víc.

Začal foukat studený vítr a já si odhrnuji tmavé vlasy z čela a otírám si slzy. Dnes jsem nic pro svou rodinu nesehnala. Tak jako už několik měsíců. Hladoví kvůli mně. Mám pod sebou tři prázdná hrdla a na vše jsem sama. Dřív mi s tím pomáhala Routa. Věděla vše o různých bobulích a tak. To já ale neumím. Jediné co mi trochu jde je bojování s mečem, které mě učil otec ale to je v našem jedenáctém kraji houby platné. Stromy potkáte jen zřídka kdy. Většina jich roste na bohatším území jako je Westwill. Malá vesnička, kde ale žijí ti nejbohatší z našeho kraje. Tam je stromů plno. Spoustu zvěře a lahodných jahod. Tady každý žije z kusu chleba a minimální porce sušeného masa. Občas nám mírotvorci dají trochu mléka ale to většinou jen okolo dnu Sklizně. Ten je mimochodem dnes. Vyrážím holýma nohama pustým vedrem a míjím spoustu zničených domů, ano to spůsobili mírotvorci když bylo povstání. Na jazyk mi klesne to jméno. To jméno, které bych nejraději zabila pomalou smrtí hned potom co prezidentu Snowovi utrhám všechny končetiny. Nechci o něm uvažovat.

Cestou se ještě stavím v malém obchůdku se zkaženým masem a suchým chlebem. Usmívám se na starou ženu za pultem a říkám svou objednávku.

"Doufám že tě dnes nevyberou Rose." Říká stařena a ustaraně na mě hledí.

Neodpovídám jen vytahuji z kapsy malou pozlacenou brož s reprodrozdem.

"Dokud budu mít tuhle levnou cetku, tak se mi nic nepřihodí." Mrkám na ní a ona mi znovu věnuje úsměv. Mám tuhle ženu moc ráda.

Beru si maso a chleba a pokládám peníze na stůl. Na to vyrážím domů. Zdravím pár známých a otevírám popraskané dveře domova. Nežijeme si tak špatně až na pár věcí. Moje matka a otec nežijí. To by ještě nebyl tak vážný problém ale oni za mlada byli tak laskaví že si adoptovali "pár dětí." Já jsem jejich opravdová dcera, společně s mým bratrem Loresem. On je ale psychicky postižený od té doby co zemřela matka. Pak tu byla Routa a teď mám dvě malé sestřičky. Měděnka a Klarisa. Měděnku našel můj bratr když byl menší v lese ve Westwillu nevěděl odkud je nevěděl jak se jmenuje. Ale podle jejích krásných světle hnědých očích a zrzavých vlasů jí Loser okamžitě dal jméno. Tu dobu to byla tříletá dívka. Teď je jí devět let. Klarisu vyhodili jedni sousedi z domu už jako novorozeně. Nechali jí ležet v dešti na promrzlé zemi. Potom za to byli oba popraveni zdejšími mírotvorci. Klarisu dali nám protože jsme byli nejblíže. Teď je třináct let. Oba s bratrem jsme byli ještě malý, když se to stalo. Otevírám dveře a Měděnka mě radostně objímá. Tulí se k mému vyhřátému tělu a hladí mě po dlouhých vlasech. Tisknu ji k sobě jako ten největší poklad.

"Jsem doma!" Zakřičím do domu. Do jídelny letmým krokem přichází Loser a dívá se někam daleko před sebe. Pokaždé když se na něho podívám sevře s mi srdce. Vždyť on byl tak moc pěkný, chytrý a vtipný hoch před tím.. Kývne na mě a sedá si na vysokou rozvrzanou židli. Tam kde vždy seděl otec a míchal si ranní kafe. Po chvíli přichází i Klarisa. Je to krásná, vyhublá dívka s havraně černými vlasy a bílou pokožkou. Bledě modré oči na ní dá se říci září. Všichni si sedáme ke stolu.

U jídla nemluvíme jen Měděnka se občas hlasitě zasměje a chytá mě za ruku. Snažím se jí úsměv oplácet, ale opravdu mi není do smíchu. Už kvůli dnu sklizně. Nechci přijít o dalšího člověka mé rodiny. Nevydržela bych to. Já nejsem "Dívka v plamenech." Pokaždé když se mi tento pseudonym vybaví, představím si silnou odhodlanou duši plnou lásky a odhodlání. Obdivuji ji. Už kvůli Routě. Katniss Everdeen a Peeta Mellark. Nikdy jsem nevěřila, že spolu doopravdy jsou. Považuji je za hrdiny Panemu a pořád slepě doufám že zachrání tuto zemi. Od známých jsem slyšela že prý Peetu zajal sám Snow a že Katniss sez toho ve třináctém kraji dočista zhroutila. Ale také vím že se chystá velká revoluce. To vím jistě.

" Co si dneska vezmete na sebe?" Snažím se odlehčit situaci touhle stupidní otázkou. Jeidný kdo odpovídá je samozřejmě Měděnka.

"To co ty! Přece!" Zazubí se a já jí hladím po vlasech.

"Klare, co ty?" Ptám se Klarisi, všichni jí říkají Klare.

"Tohle" ukáže na své potrhané šaty s krajkou okolo pasu. ", nenechám kapitol zírat na to jak mi to sluší v matčiných šatech, ten požitek jim neodepřu." Říká a její obličej je stále pevný bez jediného náznaku nějakých citů až na nenávist vůči Kapitolu. Všichni ho nesnášíme ale u Klarisi je to až divné. Všemi Kapitolany opovrhuje mnohem více než ostatní v jedenáctce včetně mě. Já věřím že je tam pár dobrých duší. To že by vybrali Klare mě zneklidňuje, nedokážu si představit co by tam předvedla. Tak se jen usmívám a pozvednu před ní palec.
"Taky si nebudu brát nic extra ale, jestli mě vyberou." Klare mě přerušuje. "Nevyberou! Nemysli na to! A i kdyby ano postarám se tady o to ano? Zvládneme to!" Hladí mě po tváři a já jí jemný hřbet ruky políbím.

"Já vím, že ano, ale radši vám to chci všechno říct." Skláním hlavu. Přemýšlím o tom jaké tyto hry budou. Panem je pod tlakem a Snow..bůh ví co ten má v plánu.

"Měli bychom už jít, za chvíli to začne." Oznamuji všem u stolu a sklízím věci. Umývám si obličej studenou vodou a drhnu si tělo domácím mýdlem. Ostatní to po mě zanedlouho opakují, jen Měděnce v tom musím trochu pomoci. Vzpomínám si jak jsem v koupání pomáhala i Routě. Když jsem takřka umytá vážu si vlasy do podivného drdolu a pomalu se navlékám do světle žlutých šatů, jednou mi je přivezl otec, když jsem byla ještě hodně malá, prý jsou na slavností příležitosti. Nikdy jsem se nedozvěděla odkud je přivezl. Klare si opravdu vzala ty samé šaty co měla na večeři. Musím se zasmát. Chytám Měděnku za ruku a vyrážíme. Loser jde daleko před námi a tančí po kamenné cestě. Když dorazíme na náměstí něco se ve mně pohne. Pokaždé se mi sevře žaludek a já se cítím jako zavřená v kapitolské věznici. Nemám tohle náměstí ráda. Nejen že tu mírotvorci pozabíjeli půlku naší vesnice ale také tu vane podivný vzduch, ve kterém je cítit krev, lítost a prohra a do toho všeho je zamotaný černý prach a popel. Z toho pachu se mi zvedá žaludek. Potlačuji zvracení a tlačím Měděnku před sebou. Poprvé z ní cítím strach. I přesto že ona se většinou ničeho nebojí. Vlastě ani neví že jsou její nevlastní rodiče po smrti nebo za sebou mají něco hrozného. Rychle se snažím zbavit těchto myšlenek a domlouvám Klare a Loserovy,- který mě stejně neposlouchá- co mají teď udělat. Klarisa slibuje že se o Losera postará a tak se jí snažím uvěřit, nakonec co jinného mi zbývá. Odhrnuji si slabý proužek vlasů z čela a vyrážím s Měděnkou ke stolu kde mi vezmou krev z prstu. Snažím se tu starou ženu co sedí za stolem pozdravit ale její jehla je rychlejší. Zakvičím bolestí, protože nenávidím injekce. Obtiskne mi prst na kus papíru a ledovím hlasem řekne "další". Odcházím s Měděnkou po boku a míjím tváře ustaraných rodičů a těch co se mohou stát splátci. Mé jméno je tam asi 25 krát. Nic jiného než si chodit pro oblázky mi stejně nezbývá. Klare jich tam má asi 6 protože když mi není dobře občas pro obilí a olej dojde sama. Loser má 18 to vím jistě, už dlouho pro oblázky nechodí, od smrti rodičů. Odvádím Měděnku bokem k náměstí kde stojí dalších pár dětí, které Měděnka určitě zná a říkám jí ať nikam nechodí že budu za chvíli u ní. Pevně jí obejmu a pak se odcházím zařadit do mé věkové skupiny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mei-riefel Mei-riefel | Web | 26. února 2013 v 20:41 | Reagovat

Je to strašně krásný ! :). Doufám,, že další kapitola bude co nejdříve, protože mě hrozně zajímá kdo bude vylosovaný.

Kler ? Ta hlavní holka :D, Loser ??

2 Venea Venea | 27. února 2013 v 14:08 | Reagovat

No dnes tam oufám přidám další část první kapitoly:) Jinak děkuji:) Uvidíš kdo to bude , i kdyžto vlastně už víš:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy