VS - 16.K. 3. Část

13. ledna 2013 v 20:00 | Venea |  Válka srdcí
Ahoj, tak zas po hóóóódně dlouhé době zase píšu VS:) Tahle kapitola navazuje na první část šestnáctky tak kdybyste to nepochopily tak mrkněte:D http://vlachovakaterinakate.blog.cz/1209/16-kapitola-1-cast NikRoovy mi taky udělala novou signaturu nebo jak se to jmenuje:D
Ať se líbí:)
Venea:-*

Věnuji NiceRoovy za její signaturu:)
A Mei-riefel za její podporu při psaní VS:)









Vstala. Bolela jí každá kost, každý sval. Nemohla se hnout. Vůbec nic si nepamatovala. Přivřela oči bolestí když se pokusila vstát, ale zmohla se jen na podivné sednutí. Vlhká tráva jí studila po celém těle. Potrhané šaty odhalovaly poškrábané nohy a ruce. Něco zaslechla. Pootočila krk. Stálo jí to veškerou sílu. Z nízkého křoví šípku. Vyšel Erik. Vyděšeně a se strachem v očích jí pozoroval. Po tváři mu tekla slza. Jeho pohled jí bolel. On se jí bál a ona nevěděla proč bylo to spalujcí. Udělal k ní pár kroků a potom se znovu zastavil. Sledoval jí s otazníkem v očích.

"Jsi to ty?" Zeptal se tiše a natáhl k ní ruku.

"Já nevím." Vydala ze sebe a dala se do pláče.

Pro Erika to nejspíš znamenalo ano a sedl si vedle ní. Pohlédla mu do očí. Zase to byly ony ty nejkrásnější hřejivé oči, které kdy viděl.

"Bojíš se mě?" Zklouzla pohledem k nohám.

Místo odpovědi lehce přimáčkl její hlavu na svou hruď.
Rozbrečela se ještě více a chytla se ho tak pevně že se nemohl hnout.
Nic ale neřekl. Mlčel.

"Kdo jsem?.." Zašeptala Venea a Erik na své hrudi ucítil další slzu.

"Jsi to ty! Ano? Nezáleží na tom co děláš. Budu tě milovat pořád stejně."
Pohladil jí po vlasech. Jeho hlas zněl trochu přidušeně.
Venea ho pustila a místo toho ho vroucně políbila. Všechno bylo náhle lepší. Už se nebála. Jeho tělo jí hřálo, i přes to že bylo promrzlé véc než to její.

"Co jsem udělala Eriku?" Už neplakala ale tahle otázka jí sužovala víc než cokoli.

"No řekněme že se z tebe stala ..velmi, velmi mocní žena.
"Eriku, řekni mi to prosím." Naléhala.

"Ne měla bys odpočíva..

Nestihl to doříct. Někdo nevo něco ho lapilo přímo pod krkem. Zařval. Venea to sledovala s hrůzou v očích.
Byla to dívka. Vychrtlá a bledá. Neměla žádné oblečení. Dlouhé černé vlasy jí zakrívali bílý obličej. Mokré tělo pokrývaly nějaké vodní řasy. Venea zalapala po dechu.

"Ach ne! To není to co si myslím! Nemůže být." Řekla si spíš sama pro sebe.
Pozorovala tu ženskou jak srží Erika a jeho hrdlo mu začíná modrat.
Dívka otevřela pusu. Její ohlušiví křik se linul snad po celém Krásném lese. Venea si zacpala uši ale i takjí to řezalo do bubínků. Znělo to podobně jako krákání krkavce ale v mnohem zvýšené hlasitosti.

"Co to sakra je?" Promluvil někdo.

Venea se otočila. Stál tam Niko. Pozoroval jí podobným pohledem jako Erik.Byl ještě více poškrábaný a pohmožděný než Erik. Dostala nedbalé tušení.

"Jestli je to to co si myslím tak máme problém."

"A teď ho jako nemáme?". Zeptal se a už vytahoval meč.

Venee bylo divné že s dává na Erikově smrti tak záležet, úplně mu zmodral obličej.
Už se na to nemohla dál dívat. Přestala se ovládat. Oči jí začaly žhnout. Prudce roztáhla ruce. Nevěděla co dělá. Jediné na co teď byla zaměřená bylo zachránit svou lásku. Zvedl se vítr. Niko se stáhl spolu s dalšími strážnými a včetně generála. Jen jí s obdivem a se strachem pozorovali.
Pár vojáků bylo odhodlaných princezně zabránit v tom co dělá ale Niko je zarazil s tím že to buď udělá sám nebo že to ona zvládne. Až po chvíli se zamyslel nad tím jak mohl být na svého kapitána hrubý a jakto že mu nic neřekl.

Vychrtlá žena při pohledu na Veneu silně vycenila zuby a na celém těle jí naběhly modré až fialové žíly.
Co to dělám? Zeptala se sama sebe.
Po odhodlané a silné tváři pomalu stekla slabá a malá slza.Než stačila spadnout až k ústům tak jí Venea setřela prstem. Teď musí být silná, silnější než ostatní.
Roztažené ruce zamířila proti příšeře. Ta jakoby se jí neustále smála. Než Venea stačila jakkoli zareagovat příšera i s Erikem zmizela v temném ranním lese.

Venea se okamžitě rozeběhla za nimi. A teď už slzy neudržela uvědomila si že o něj nejspíš přišla. Když už oba zmizely v mlze, vzdala to. Klekla si bezmocně opřela obličej do dlaní. Už byla tolik moc připravená to udělat, i když vlastně nevěděla co ale cítila v sobě něco co ještě nikdy necítila, cítila se silná, cítila se být dospělejší. Měla ho zachránit, za všechno může ona! Neměla nad tím takhle dlouho přemýšlet! Už ho nikdy neuvidí a je to jen a jen její vina!

I když se moc snažila tyto myšlenky v sobě potlačit, tak to nešlo.Všechna síla a odhodlanost, kterou před chvílí cítil, zmizela. Jako by nikdy nebyla. Venea zase stejně bezmocná a křehká jako dřív.

Niko k ní zrovna doběhl když se pokusila vstát. Chvíli se udržela ale potom zase klesla k zemi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veru Burgerová z Numéra Un, Čítárna Veru Burgerová z Numéra Un, Čítárna | E-mail | Web | 13. ledna 2013 v 20:17 | Reagovat

KONEČNĚ! Hrozně jsem se těšila, protože teda, uf, to trvalo. :D Ale tedy hlavně že to je a je vážně krásná, moc se ti povedla! Doufám, že brzy bude pokračování.

2 Mei-riefel Mei-riefel | Web | 14. ledna 2013 v 19:41 | Reagovat

Krása :).
Brzy se snad dočkáme pokračování.

3 Venea Venea | Web | 14. ledna 2013 v 19:43 | Reagovat

Možná..:D děkuju oboum:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy