15. Kapitola 2. Část

4. září 2012 v 12:50 | Venea |  Válka srdcí
Ahojky, přináším vám další část kapitoli k VS:) Tentokrát trochu delší a tentokrát se tam děje i pár zásadních věcí. Asi si někdo z vás všimne že jsem tam udělala malou chybu a to v tom že na začátku povídky jsem psala že král Brandon ví že Dasmánia je na zřícenině a tvoří nestvůry. Před chvílí mě ale napdalo že by to vědět nemusel. Tak se omlouvám za změnu.
Ať se líbí:)

Jinak přeji vám mnoho úspěchu v novém školním roce:)

S láskou Venea <3




Bitva byla v plném proudu. Lidé zcela ochromení strachem se bezhlavě vrhly mezi krvežíznivá monstra. Bylo jich tolik..z očí každé ženy se řinuly slzy jako prudké potoky slané vody. Malé děti se chvěli v náručí svých otců a pomáhali držet štíty. Zdatní vojáci se nacházeli skoro všichni pobiti u hradeb. Král to celé pozoroval s nehybným výrazem v očích. Čas od času mrk nebo nasál silný vítr smíšený s prachem a pachem krve. Věděl že pokud tuhle válku nevyhrají tak zlo na zřícenině pobije každou vesnici, každého člověka, který se jí postaví do cesty. Worgolové se zdály být nesmrtelní. Neměly moc velkou zbroj, ale přesto jejich silná vrstva kůže nepovolila vstup kdejakému úderu.
Většina bojovníků už byla mrtvá. Právě v tuto chvíli si Brandon přál mít tu svou ženu. Ona by je všechny zachránila. Svou mocí dobra by ovládla všechny monstra a ty by odešly zpět, odkud přišly. Zasáhl ho stesk. Okamžitě v sobě tenhle pocit ale potlačil, jako král si nemohl dovolit být slabý.

Vítr se zvedl. Brandon se tomu sám udivil, že tak náhle. Zvedal se víc a víc. Král pohlédl za věže na oblohu a spatřil to, co nikdy v životě spatřit nechtěl. Černý drak se řítil přímo na jeho hrad. Brandon i z té dálky poznal, že mu někdo sedí na hřbetě. Přibližovaly se rychlostí blesku. Určitě měli namířeno přistát přímo na hradbách u krále. Drak v letu působil neskonale překrásně. Naježené bodliny u krku se mu ve větru ani nepohnuly. Musely to být přebývající kosti v drakově těle. Brandon věděl co je to zač černý zlý drak. Ale ještě více se zděsil toho, co spatřil na hřbetě té hordy masa a kostí. Rudé dlouhé vlasy jí vlály daleko za drakovými křídly. Aniž by se cokoli pohnulo, přistály jemně před králem. Ona slezla ze hřbetu a vyšla ze stínu drakových křídel. Hrdě napnula hlavu a v jejích temně černých očích bez ničeho se lehce zalesklo. Černé volné šaty se jí vlnily okolo štíhlého pasu nohy kráčely směrem ke královi. Ten na nádhernou elfku se zatemněnýma očima nemohl přestat zírat. Po chvíli hledění se konečně odhodlal ke slovu.

"Ty.?!" Vydal ze sebe a naklonil se k ní.

"Vy si mě pamatujete?" Řekla medovým hlasem s nádechem ironie její ústa se ale ani trochu úsměvu nepodobala.

"Ty žiješ." Promluvil znechuceným hlasem."Jak je tohle možné?"

"Má matka, pokud si nepamatujete, obdařila své prvorozené dítě mocným darem, mocí dobra. Ale jen a jen vaší vinou se z ní i mne stalo to, co za okamžik uvidíte." Semknula rty a přistoupila k němu blíže.

Královi se div neprolomila kolena, teprve až teď si uvědomil, že jeho vlastní dcera celé ty roky pustoší jeho zemi. To právě ona je to zlo, co sídlí na zřícenině.

"Proč?" Zeptal se úzkostlivým hlasem.

"Na to samé bych se mohla zeptat já vás." Promluvila a její hlas teď zněl, jako kdyby kusy ledu spadly na zem a roztříštily se na miliony kousíčků.
Drak zabručel a z nozder se mu linul modrý kouř.

Dasmánii zažhnulo srdce touhou po odplatě Sevřela dlaně, jako kdyby se podlila a zavřela oči. Král ucítil mírný tlak žilách, pocit se zvětšoval a zvětšoval. Začínalo ho to bolet. Dasmánia otevřela oči, ale ruce nepouštěla
.
"Když už jsem tady tak si alespoň užiju." Promluvila a jeden její koutek se zlomyslně nadzvedl.

Sevřela ruce ještě více a král se svezl na kolena. Žíly mu začaly vystupovat na povrch kůže. Zařval. Svíjel se na zemi. Dasmánia se jen usmívala. Po chvíli trápení povolila ruce a okamžitě je vyšvihla nahoru. To už se i král vznášel na obloze. Dasmánia začala rukama zběsile máchat na jednu stranu a pak i na druhou. Na Brandona to působilo tak že sebou švihal o každou možnou hradbu nebo věž. Svíjel se v bolestech při každém prudkém nárazu. Když se elfka dost nabažila otcova utrpení spustila ruce. Král s ránou dopadl na zem.

"Tentokrát tě ušetřím i tvou bídnou zem. Připrav se ale na válku. Na válku o celou Karmáni." Ukončila konverzaci a vyšvihla se drakovi znovu na hřbet.

Nakonec napřáhla ruce a všechny nestvůry na ráz spadly jako hrušky mrtvé na zem. Pro zem to byla spára i katastrofa.

Drak se lehce zvedl z hradeb a vzlétl do vzduchu, přitom zvířil prach. Až doteď bojující lidé si teprve teď všimli toho nádherného stvoření. Začaly jásat i plakat.

Brandon pomalu zvedl hlavu.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mei-riefel Mei-riefel | 4. září 2012 v 13:38 | Reagovat

Naprosto úžasný, přidej prosím další ! :))

2 Venea Venea | Web | 4. září 2012 v 13:40 | Reagovat

děkuju ti moc ! :)) dnes už ne ale budu se snažit v co nejbližší době :)

3 Tonča Tonča | Web | 4. září 2012 v 16:03 | Reagovat

¨Povedené

4 Venea Venea | Web | 4. září 2012 v 16:09 | Reagovat

děkuju :))

5 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 7. září 2012 v 21:44 | Reagovat

Nika si myslí, že- Nádherná kapitola, jako vždy, těší se na další! :-)
Mimo to prý souhlasí s rozhovorem, pošlu otázky, pak ty jí. :-D

6 Venea Venea | Web | 8. září 2012 v 12:37 | Reagovat

tak fajn :D :D :) Venea děkuje a těší se na rozhovor :D

7 ariven ariven | Web | 12. září 2012 v 22:07 | Reagovat

Oo, skvělá kapitola! "Promluvila a její hlas teď zněl, jako kdyby kusy ledu spadly na zem a roztříštily se na miliony kousíčků." Dokonalý! Tohle přirovnání mě odrovnalo! Těším se na pokračování a omlouvám se, že jsem dlouho nekomentovala :-)

8 Venea Venea | Web | 13. září 2012 v 16:46 | Reagovat

děkuju!:)) moc děkuju:) dala jsem si stim práci :) a v pohodě:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy