Vyhlášení!

11. srpna 2012 v 7:32 | Venea |  Soutěže
Ahojky, trvalo to ale mám vyhlášení! Všechny povídky byli mo krásné ale nějak se to holt umístit muselo :D Budu vás ještě chvíli napínat:D :)
Takže nejdřív vám povídky ukíži:)

Povídka od NikaRoovy:

Byli jsme přátelé už od dětství. Bylo mi šest, když se jeho rodina přistěhovala k nám na vesnici. Chodívali jsme spolu na louku. Sedi jsme si na deku a hráli si. Jednou mi Jake přinesl prstýnek ze žvýkaček, dal mi ho do ruky a řekl:
"Tohle je zásnubní prsten. Teď si musíme být věrní a až budeme velcí tak se vezmeme. Zasmálala jsem se, dala si prstýnek na ruku a souhlasila jsem. Od té doby jsme byli pořád spolu. Byli jsme nejlepší přátelé. Nikdy jsem nepotkala nikoho takového, jako byl on. Nikdy. Jeho matka nás každý den vozila do školy. Byli jsme spolu ve třídě, seděli hend vedle sebe a jeden bez druhého jsme se nikam nahnuli. Byli jsme vážně trochu zvláštní pár, žádné jiné přátele jsme neměli. Ale byli jsme šťastní, alespoň v tu dobu…
Pak se to ale všechno změnilo. Myslím, že mi bylo čtrnáct. Jake s ezapsal do fotbalového týmu. Nechtěla jsem nic namítat. Na trénincích si našel kamarády, zatímco já jsem byla pořád závislá jen na něm. A tak jsem se rozhodla, že bych si možná také mohla najít nové známosti. A tak jsem začala chodit do výtvarného kroužku. Bavilo mě to. A tam jsem se lépe slížila s dívkou, co se jmenovala Monica a s jejímí kamarádkami Jessii a Liz. Přišli jsme zrovna společně s Jakem do školy.
"Zatím ahoj," řekl, protože ho volali kluci. Na mě už mávala Monica s holkama. Chvíli jsme se bavily o testu z matematiky, když mě Jessie zaskočila.
"Hele, Hellie, jak dlouho vlastně chodíš s Jakem?" Nasucho jsem polkla a pokrčila rameny.
"My spolu ale nechodíme," zamumlala jsem. Dívky se zasmály. Kdž ale viděly, že zůstávám vážná, ztichly.
"A ty bys chěla?" zeptala se Liz. Jen jsem pokrčila rameny a holky zanedlouho změnily téma. Ovšem, Liz mi nasadila brouka do hlavy. Přemýšlela jsem nad tou otázkou každou noc. Chtěla jsem trávit s Jakem čas a poslední dobou jsem byla nervózní být v jeho blízkosti. Srdce mi začalo hlasitě bušit, kdykoli se mě dotknout. Snažila jsem to ale na sobě nedát znát. Uběhl týden od toho rozhovoru s holkama. Ležela jsem v posteli, když jsem se najednou prudce zvedla. Došlo mi to. Znala jsem odpověď na Lizinu otázku a bylo to ano. Skutečně jsem chtěla, aby mezi mnou a Jakem bylo něco víc než přátelství…
Byl víkend a Jake se u mě zastavil. Rozpačitě jsem s eusmála a pozvala ho dál.
"Chtěl bych s tebou mluvit…"prohlásil rázně a já se trochu otřásla. Ale pokynula jsem, aby mluvil.
"Víš, jde o tvou kamarádku…" řekl. Trochu jsem zkřivila obočí. "Jessi," pokračoval. Pak se na chvíli odmlčel.
"A co je s ní?" zeptala jsem se. Jake skousl ret.
"Chtěl jsem… no, chtěl jsem se tě zeptat, jestli, třeba o mě někdy nemluví?" ztuhla jsem.Čekala jsem náraz… a on brzy přišel…
"Proč?" dostala jsem ze sebe. Jake se tatvářil trochu rozpačitě.
"Napadlo, jestli by ses před ní někdy nemohla zmínit. A třeba jí nějak naznačit, něco… Víš, docela se mi líbí," dostal nakonec ze sebe. Zatajila jsem dech a snažila se, aby mi nevtrhly slzy do očí, abych nezačala křičet a nerozeběhla se někam hodně daleko. Přivřela jsem oči a uklidňovala se. Lehce jsem se pokusila o úsměv.
"Jo, jasně, pokusím se…" zašeptala jsem. Jake se vděčně usmál. "Díky," řekl.
"Už by jsi měl jít, musím ještě něco a udělat a… prostě už jdi." Téměř jsem ho vyhodila za dveře a rychle je zabouchla. Pak jsem se rychle rozběhla, zalezla pod deku a brečela s rozhodnutím, že už nikdy z té postele nevylezu.
A tak se stala ta nejdivnější a v tu dobu nejhorší věc v mém životě. Stala jsem se ničím, o čem jsem nikdy nevěděla, že budu. Stala jsem se holkou, co dohodila svou kámošku klukovi, kterého miluje… Jessie a Jake spolu začali chodit. Tak vzniklo jakési spojení a Monica, Jessie a Liz začaly chodit ven spolu s Jakem a jeho kamarády. Holky i Jake imi hodněkrát nabízely, ať jdu s nimi, ale já jsem nemohla. Nemohla jsem se dívat, jak se spolu drží, jak se na sebe dívají… Nesnesla jsem pohled na ně dva. A jelikož už holky nebyly v dohlednu jinde, než s klukama, musela jsem si obstarat nové známosti, abych neskončila celé dny zalezlá ve svém pokoji. A ta nová známost nesla jméno Dean Lauren.
Dean začal chodit na výtvarný kroužek. (Mimochodem mé staré kamarádky se z něj odhlásily.) A tak jsme se seznámili. Šli jsme spolu párkrát do kina, až jsme se sblížili. A tak se to stalo. Začala jsem chodit s Deanem Laurenem.
Skončili jsme školu a já a Dean jsme byli pořád spolu. Když mi bylo dvacet dva, stala se vážně zvláštní věc. Dean mě požádal o ruku. Byla jsem mladá, ale on mě miloval. Problém ale byl, že já jeho ne. Mé srdce patřilo někomu jinému.
"Deane já…" zašeptala jsem a do očí mi vtrhly slzy. "Nemůžu si tě vzít…" Dean se zatvářil poněkud zmateně.
"Jasně, chápu, byl to hloupý nápad, jsi… ještě moc mladá…" usmál se trochu, ale já zavrtěla hlavou.
"Ne víš, jde o to… Já… už jsem zasnoubená," opáčila jsem. Dean otevřel pusu. Odešla jsem. Vím, bylo mi šest, ale i tak. Prostě jsem si Deana nemohla vzít. Nemohla jsem si vzít někoho, koho nemiluju. Udělala jsem vysokou a žila ve městě. Potkala jsem další muže, narodila se mi dcera a o pár let později syn. S nikým z mužů, s kterými jsem se sblížila jsem nevydržela. Když mě čekal další rozchod, měla jsme všeho dost. Vzala jsem Waye a Michele, mé děti, a rozhodla jsem se vrátit zpátky domů. Na venkov, tam, kam patřím.
V jedné slabé chvíli jsem se šla projít. Posadila jsem se na louku a rozložila si tam deku. V ruce jsem svírala můj zásnubní prstýnek, který už jsem měla tak dlouho.
"Hell? Jsi to ty?" ozval se za mnou hlas. Rychle jsem se otočila. Zalapala jsem po dechu. Jake se posadil vedle mě.
"Jaku? Ach… Tak dlouho jsem tě neviděla!" vyhrkla jsem a pokusila se o úsměv. Jake se jemně pousmál.
"Naposledy na střední, že? Pak jsme se odcizili. Proč vlastně?" zeptal se. Jájsem sklonila hlavu. A pak jsem mu to řekla. Vyjádřila jsem se mu se svými city, řekla jsem mu jak jsem se cítila, když se zamiloval do Jessie, řekla jsme mu všechno. Jake na mě hleděl. Chvíli mezi námi panovalo ticho.
"Někdy mi připadá…" promluvil nakonec Jake. "že láska prostě ničí život…" Já jsem ale zavrtěla hlavou. Udělala jsem to, po čem jsem vždy tolik toužila. Políbila jsem ho. A on mi polibky opětoval. Pak jsem se ale odtáhla.
"Víš," začala jsem. "Mýlíš se. Láska život neničí, to lidé…" S těmito slovy jsem vstala a rozeběhla se. Rozeběha se směrem domů tak, jako kdysi…


Moc se mi líbil výběr slov a celkově ten příběh! Moc krásná povídka

Povídka od Kate:

Příběh, který vyprávěla…


Jako každý večer se všichni obyvatelé naší vesnice sešli a usedli kolem ohně. Tentokrát měla vyprávět Markéta, jedna z nejstarších obyvatelek. Ta zvolila příběh o mladém chlapci, který si myslel, že mu láska zničila život.

"Kdysi dávno žil v nedaleké vesnici jeden chlapec. Pavel se jmenoval. Zamiloval se do krásné princezny. Říkalo se o ní, že nemá srdce, ale on tomu nevěřil, byl zaslepený láskou. Každý den ji chodil tajně pozorovat do zahrady. Párkrát ji oslovil, když procházela městem, ale ona ho ignorovala.
Jednoho dne se na zámek začali sjíždět různí nápadníci. Jakmile se to dozvěděl, utíkal taky žádat o princezninu ruku.
Všichni ostatní byli bohatí a vznešení. Nabízeli drahé dary. Ale princezna si vybrala jeho. Prý se jí líbil nejvíce.
Lidé měli pravdu, měla studené srdce, ale časem roztálo a ona se ho naučila milovat. Ovšem to se nelíbilo ostatním nápadníkům, které zavrhla. Uspořádali spiknutí.
Najali si sluhu, který obsluhoval u večeře. Teď už král a královna spolu zrovna večeřeli, když jim přinesl víno, jeden pohár byl ale otrávený. Ten podal královně. Byl to rychlý jed, a tak královna zbytečně netrpěla.
Avšak král, ten trpěl hodně. A to mu nebylo fyzicky ublíženo. Psychika je ale důležitá. Nejprve přikládal vinu královně, ale postupem času, jak stárl, tak zjistil, že život mu nezničila láska, ale lidé, kteří jeho lásku zabili," dokončila vyprávění Markéta.

"A Markéto, jak to skončilo, co se stalo s králem?" vykřiklo nějaké malé dítě. Všichni jí tu tykali, i když by tomu mělo být naopak.
"To už nevím, vždycky jsem to slyšela pouze takhle. Ale můžeš si ten příběh domyslet podle svého," nabídla mu. "A teď už jděte spát," přikázala malým dětem a s dospělými začala probírat dnešní den a situaci v království.

Příběh je originální a velmi pěkný!

Povídka od Karličky :D

Vedli ho v poutech, všude kolem byli novináři. Šel s hlavou skloněnou a nereagoval na jejich otázky. Nasedl do auta a přemýšlel, co bude dál. Přitom si prohlížel své zakrvácené ruce. Chtělo se mu znovu brečet, tmavohnědé vlasy mu zakrývaly pohlednou, ostře řezanou tvář a spadali do uhrančivě modrých očí. Stále viděl její mrtvolně bledou tvář před sebou. Stále v duchu hladil její zlatou hřívu a líbal rudé rty. Nemohl uvěřit, že je navždy pryč.
Vylezl z auta a nechal se vést do jedné z cel. Na bílé palandě seděl mohutný černoch celou a scénu se zájmem pozoroval. Zamkli za ním dveře a nechali ho na pospas tomu obrovi.
"Ahoj, jsem Ethan Jam." Představil se muž. Pohlédl na něj.
"James Sommers." Zachroptěl a přisedl si k němu.
"Proč jsi tady?" Zeptal se zdráhavě.
"Měl jsem spoustu dluhů, když si pro ně přišli vymahači, místo mě to odnesla přítelkyně, přišel jsem domů a uviděl je stát nad její mrtvolou.Musel jsme je zabít."
"To mě mrzí…"
"Láska jí zničila život."
"Láska život neničí, to lidé." Díky těmto slovům si uvědomil, že může za její smrt on.
Následující den byl James Sommers nalezený mrtvý, pitva prokázala, že se podřezal plastovou lžičkou.

Příběh je moc krásný, jen škoda že není delší.

Takže teď to vyhlášení :D )

1. Místo: NikaRoovy
2. Místo: Karlička
3. Místo: Kate

Blahopřeji povídkám :)

Odjíždím dnes na tábor takže vám ceny udělám až potom jestli vám to nevadí:)

Krásný den s láskou Venea:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 11. srpna 2012 v 7:49 | Reagovat

Super, obě povídky jsou moc krásné! S výsledky naprosto souhlasím... :)

2 Venea Venea | Web | 11. srpna 2012 v 7:51 | Reagovat

děkuji :) to jsem moc ráda :)

3 Charlie Jane Charlie Jane | Web | 11. srpna 2012 v 11:32 | Reagovat

Pane já tokovou temnou a smutnou o proti holkám, máte to nádherný, děkuji, nečekala jsem to :) ..

4 Venea Venea | Web | 11. srpna 2012 v 11:34 | Reagovat

Veru jí má taky smutnou a temnou :D jinak nz :)

5 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 14:50 | Reagovat

Já jsem vyhrála??? Jůůů!
Jinak holky mají povídky krásné, moc se povedly!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy