Srpen 2012

Čistonosoplena:D

31. srpna 2012 v 11:42 | Venea |  Jednorázovky
Ahoj! Takže tahle jednorázovka..:D je zároveň nejdivnější ale nejtižší jakou jsem kdy psala:D protože fakt není jednoduchý vymyslet povídku na slovo čistonosoplena! :DD až po pár hodinách jsem pochopila že je to kapesník!.D Že Virwen!:DD
Jinak tahle povídka byla do soutěžu u Karla de ementalis:)
Jinak kdyby někdo něvěděl tohle příšerné slovo mi dala Virwen .D

Ať se líbí:) třeba se i zasmějete:))

Venea



Posedali si na koberec. Každý z nich v ruce svíral kapesník. Tušily co příjde, i když byli ještě malí tak tohle věděli na sto pro. Přistoupila k nim vysoká světlovlasá žena. Tak děti teď se naučíme jak se smrká. Děti se rozesmály.
"Vždyť mi smrkat umíme, paní učitelko!" Vykřikla světlovlasá dívenka v kruhu dětí.
"Ano! Umíme!" Přidal se k ní kudrnatý klučina s brýlemi.
Postupně se všechny děti rozkřičely.
"Tak dobře tak dobře!" Zvýšila hlas učitelka.
"Ale co ty?" Promluvila k malé černovlasé holčičce s bledou pletí a černýma očima.
Dívka neodpovídala.
"Ona je divná!" Rozkřičel se zase ten kluk.
"To se neříká!" Svraštila obočí učitelka.
"A jak si to myslela, že je divná?" Zeptala se nejistým hlasem.
"Pořád tam jen sedí a když na ní mluvim tak ona nic nedělá!" Zaburácel malá stulí kluk.
"Ano, paní ředitelka říkala, že tu bude někdo nový, prý neumí česky."
"Jo ale česky umí! Když jí někdo otravuje vždy ho odbije ale takovým zvláštním hlasem." Přidala se do konverzace světlovlasá dívka.
"Ach ano! Už vím. Ty musíš být z Moravy!" Zvolala hlasitě žena.
"Ano." Promluvila krásná malá dívenka sametově jemným hlasem.
Učitelka se usmála.
"Rozumíš mi?" Zeptala se a snažila se nahodit Moravský přízvuk protože se tam narodila
"Ano, rozumím vám." Všechny děti kulili oči.
"A víš jak se smrká broučku."
"Ano."
Vzala do ruky kapesník a jemně ho zmáčkla ve štíhlých prstech.
Začala smrkat o sto šest z nosu jí létaly holuby a pořád smrkala. Bylo to jako by ten kapesník chtěla roztrhnout.
Učitelka koukala.
Konečně se od kapesníku odtrhla a jedním hodem přistál v koši.
"Tomuhle mi na Moravě říkáme čistonosoplena." Pousmála se, vstala a odkráčela si to do dětské herny.
Učitelka se tomu musela zasmát.

15. Kapitola 1. část

30. srpna 2012 v 10:54 | Venea |  Válka srdcí
Ahoj, po hóódně dlouhé době vám přináším další krátkou kapitolu k VS:) Doufám že se bude líbit. Jinak bych k tomu asi nic neřekla..jen asi to že to co se stalo Venee se dozvíte možná příště :)

Hezký den, a pěkné čtení.
Venea


Rozhodli se přenocovat. Pár mužů došlo do lesa včetně Nika. Erik zůstal s Veneou v táboře. Od toho polibku spolu byli pořád, tulili se a mazlili ovšem vždy jen když byli sami. Venea tušila co by se stalo kdyby se to její otec dozvěděl. Zabil by ho. A to by ona nepřežila. Byla pořád skleslejší a skleslejší. Až se vrátí domů..Co bude? Vezme si svého otce. A celý život se bude trápit místo toho aby ležela v Erikově objetí. Jeho lehce vypracovaná hruď přímo křičela aby se k ní dívka přitiskla.

Erik se na ní mile usmál. Vzal jí za ruku a jemně si sní hrál. Nakonec byli ruce propletené do sebe.

"Ať už se stane cokoli, budu stebou!" Promluvil něžným hlasem a políbil jí na suchá ústa. Byl to krátký a rychlý polibek. Přesto se po něm Venea cítila jako znovuzrozená, stejně jako po každém jeho polibku. Dodávali jí sílu. Jeho bušící srdce silně rozbušilo i to její.
Usmála se.

"Už se vracejí." Pohlédla k lesu a rychle rozpletla zamilované ruce.

Erik se jen usmál a šel přátelům pomoct.

Venea se opřela o strom za ní. Přemýšlela jestli by jim neměla jít pomoct. Rozhodla se že to nechá být. Bylo jich tam na to 5. Místo toho se usoustředila na něco docela jiného. Na Nika. Od toho polibku sní mluvil sotva parkrát. Venea věděla že je viděl. A věřila že to nikomu neprozradí ale tušila že sním není něco v pořádku.

"Tady." Poručil nejvyšší voják. Jeho muži včetně Nika a Erika poslušně položily dřevo na zem před dívku.

Niko si k ní přisedl za tím co ostatní rozdělávaly oheň. Vůbec nic neříkal. Jen se na ní po očku občas podíval. Venea se rozhodla to nechat být a sledovala poskakujcí jiskry nad čerstvě rozdělaným ohněm. Začalo se stmívat. Venea byla dnes unavená víc než kdykoli jindy. Oči se jí klížily a pomalu se senula na Nikovo rameno. Překvapeně pohlédl na spící krásku a láskyplně jí pohladil po vlasech.

"Dobrou noc." Zašeptal.

Běžela co jí nohy stačily. Nezastavěla se. Tvrdé kameny ničily její měkké a pohodlné botičky jako nic. Měla oči otevřené dokořán. Všechny stromy co jí stály v cestě jakoby před ní uhýbaly. Zastavila se až u široké řeky. Blond vlasy jí ve větru vlály jako sluneční paprsky zářící v noci. Vzhlédla k obloze a prudce zavřela oči. Roztáhla ruce. Vítr se náhle proměnil v silný vichr. Jakoby očekávala jakousi moc. Když se dlouho nic nedělo tak ruce ještě více vzepjala. Náhle se začala svírat v šílené bolesti, svezla se na zem. Z očí jí tekly slzy. Křičela a škubala si vlasy.

"Proč?" Vykřikla do prázdné oblohy.

Vítr ustal. Venea zůstala na zemi ležet zcela ochromená.

Novy lay?

28. srpna 2012 v 13:46 | Venea
Ahoj, začla jsem díky Veru (nikaroovy) přemýšlet o novém layi z tvorby velmi nadané Dincie http://laye-pro-jil.blog.cz/-- její tvorba:)
chtěla bych menší změnu barev, takovou jemnější růžová, světle modrá a bílá :)
Myslím že by to mohlo vypadat pěkně:) Bude mít nádech čínské kultury:)

Tady je obrázek jak by to mělo vypadat: http://nd04.jxs.cz/020/409/bdf8644294_70403870_o2.png


Hezký den

Venea


Juchůůů

26. srpna 2012 v 21:36 | Venea
Lidíííí :DD

Tenhle článek je naprosto nesmyslný a divný ale je o tom co se ve mě právě děje:D ! A co to přesně je? Chci se zasmát do celýho světa !
Je to o klukovi.
Do, kterýho jsem se bezhlavě, bezmezně, a šťasně zamilovala.
Ještě nikdy jsem nebyla takhle moc a ještě k tomu šťasně zamilovaná! A ano je mi úplně jedno že bydlí někde na druhý straně republiky.
Cítím se jako nejšťastnější člověk na zemi.
Miluju, miluju, miluju, miluju HO!
Né doopravdy nevím proč to sem píšu! :D
Ale nemůžu se přestat smát! Vůbec to nesvedu :DD !

Mimochodem jsem se včera vrátila z tábora a jsem připravena pokračovat ve své literární tvorbě.
Ale co to kecám.:D potrvá než se zase vzpomatuju a navíc poslední dobou vůbec na psaní nemám talent..:D
Ale doufám že se brzo vrátí:)

Každopádně vás znovu s láskou zdraví Venea:) Mějte se fanfárově:D :)

Odjézd :D

11. srpna 2012 v 12:50 | Venea
Ahoj, přece jen s sváma rozloučím protože vás mám moc ráda :D :)
Takže asi tak za 5 minut jedu na tábor, tak se sváma s láskou loučím :)
:D
Přijedu akorát na začátek školy fakt výhra :DD
Mějte se krásně a užívejte zbytek prázdin :)

Ahojky :)
MVMR!

Venea

Vyhlášení!

11. srpna 2012 v 7:32 | Venea |  Soutěže
Ahojky, trvalo to ale mám vyhlášení! Všechny povídky byli mo krásné ale nějak se to holt umístit muselo :D Budu vás ještě chvíli napínat:D :)
Takže nejdřív vám povídky ukíži:)

Povídka od NikaRoovy:

Byli jsme přátelé už od dětství. Bylo mi šest, když se jeho rodina přistěhovala k nám na vesnici. Chodívali jsme spolu na louku. Sedi jsme si na deku a hráli si. Jednou mi Jake přinesl prstýnek ze žvýkaček, dal mi ho do ruky a řekl:
"Tohle je zásnubní prsten. Teď si musíme být věrní a až budeme velcí tak se vezmeme. Zasmálala jsem se, dala si prstýnek na ruku a souhlasila jsem. Od té doby jsme byli pořád spolu. Byli jsme nejlepší přátelé. Nikdy jsem nepotkala nikoho takového, jako byl on. Nikdy. Jeho matka nás každý den vozila do školy. Byli jsme spolu ve třídě, seděli hend vedle sebe a jeden bez druhého jsme se nikam nahnuli. Byli jsme vážně trochu zvláštní pár, žádné jiné přátele jsme neměli. Ale byli jsme šťastní, alespoň v tu dobu…
Pak se to ale všechno změnilo. Myslím, že mi bylo čtrnáct. Jake s ezapsal do fotbalového týmu. Nechtěla jsem nic namítat. Na trénincích si našel kamarády, zatímco já jsem byla pořád závislá jen na něm. A tak jsem se rozhodla, že bych si možná také mohla najít nové známosti. A tak jsem začala chodit do výtvarného kroužku. Bavilo mě to. A tam jsem se lépe slížila s dívkou, co se jmenovala Monica a s jejímí kamarádkami Jessii a Liz. Přišli jsme zrovna společně s Jakem do školy.
"Zatím ahoj," řekl, protože ho volali kluci. Na mě už mávala Monica s holkama. Chvíli jsme se bavily o testu z matematiky, když mě Jessie zaskočila.
"Hele, Hellie, jak dlouho vlastně chodíš s Jakem?" Nasucho jsem polkla a pokrčila rameny.
"My spolu ale nechodíme," zamumlala jsem. Dívky se zasmály. Kdž ale viděly, že zůstávám vážná, ztichly.
"A ty bys chěla?" zeptala se Liz. Jen jsem pokrčila rameny a holky zanedlouho změnily téma. Ovšem, Liz mi nasadila brouka do hlavy. Přemýšlela jsem nad tou otázkou každou noc. Chtěla jsem trávit s Jakem čas a poslední dobou jsem byla nervózní být v jeho blízkosti. Srdce mi začalo hlasitě bušit, kdykoli se mě dotknout. Snažila jsem to ale na sobě nedát znát. Uběhl týden od toho rozhovoru s holkama. Ležela jsem v posteli, když jsem se najednou prudce zvedla. Došlo mi to. Znala jsem odpověď na Lizinu otázku a bylo to ano. Skutečně jsem chtěla, aby mezi mnou a Jakem bylo něco víc než přátelství…
Byl víkend a Jake se u mě zastavil. Rozpačitě jsem s eusmála a pozvala ho dál.
"Chtěl bych s tebou mluvit…"prohlásil rázně a já se trochu otřásla. Ale pokynula jsem, aby mluvil.
"Víš, jde o tvou kamarádku…" řekl. Trochu jsem zkřivila obočí. "Jessi," pokračoval. Pak se na chvíli odmlčel.
"A co je s ní?" zeptala jsem se. Jake skousl ret.
"Chtěl jsem… no, chtěl jsem se tě zeptat, jestli, třeba o mě někdy nemluví?" ztuhla jsem.Čekala jsem náraz… a on brzy přišel…
"Proč?" dostala jsem ze sebe. Jake se tatvářil trochu rozpačitě.
"Napadlo, jestli by ses před ní někdy nemohla zmínit. A třeba jí nějak naznačit, něco… Víš, docela se mi líbí," dostal nakonec ze sebe. Zatajila jsem dech a snažila se, aby mi nevtrhly slzy do očí, abych nezačala křičet a nerozeběhla se někam hodně daleko. Přivřela jsem oči a uklidňovala se. Lehce jsem se pokusila o úsměv.
"Jo, jasně, pokusím se…" zašeptala jsem. Jake se vděčně usmál. "Díky," řekl.
"Už by jsi měl jít, musím ještě něco a udělat a… prostě už jdi." Téměř jsem ho vyhodila za dveře a rychle je zabouchla. Pak jsem se rychle rozběhla, zalezla pod deku a brečela s rozhodnutím, že už nikdy z té postele nevylezu.
A tak se stala ta nejdivnější a v tu dobu nejhorší věc v mém životě. Stala jsem se ničím, o čem jsem nikdy nevěděla, že budu. Stala jsem se holkou, co dohodila svou kámošku klukovi, kterého miluje… Jessie a Jake spolu začali chodit. Tak vzniklo jakési spojení a Monica, Jessie a Liz začaly chodit ven spolu s Jakem a jeho kamarády. Holky i Jake imi hodněkrát nabízely, ať jdu s nimi, ale já jsem nemohla. Nemohla jsem se dívat, jak se spolu drží, jak se na sebe dívají… Nesnesla jsem pohled na ně dva. A jelikož už holky nebyly v dohlednu jinde, než s klukama, musela jsem si obstarat nové známosti, abych neskončila celé dny zalezlá ve svém pokoji. A ta nová známost nesla jméno Dean Lauren.
Dean začal chodit na výtvarný kroužek. (Mimochodem mé staré kamarádky se z něj odhlásily.) A tak jsme se seznámili. Šli jsme spolu párkrát do kina, až jsme se sblížili. A tak se to stalo. Začala jsem chodit s Deanem Laurenem.
Skončili jsme školu a já a Dean jsme byli pořád spolu. Když mi bylo dvacet dva, stala se vážně zvláštní věc. Dean mě požádal o ruku. Byla jsem mladá, ale on mě miloval. Problém ale byl, že já jeho ne. Mé srdce patřilo někomu jinému.
"Deane já…" zašeptala jsem a do očí mi vtrhly slzy. "Nemůžu si tě vzít…" Dean se zatvářil poněkud zmateně.
"Jasně, chápu, byl to hloupý nápad, jsi… ještě moc mladá…" usmál se trochu, ale já zavrtěla hlavou.
"Ne víš, jde o to… Já… už jsem zasnoubená," opáčila jsem. Dean otevřel pusu. Odešla jsem. Vím, bylo mi šest, ale i tak. Prostě jsem si Deana nemohla vzít. Nemohla jsem si vzít někoho, koho nemiluju. Udělala jsem vysokou a žila ve městě. Potkala jsem další muže, narodila se mi dcera a o pár let později syn. S nikým z mužů, s kterými jsem se sblížila jsem nevydržela. Když mě čekal další rozchod, měla jsme všeho dost. Vzala jsem Waye a Michele, mé děti, a rozhodla jsem se vrátit zpátky domů. Na venkov, tam, kam patřím.
V jedné slabé chvíli jsem se šla projít. Posadila jsem se na louku a rozložila si tam deku. V ruce jsem svírala můj zásnubní prstýnek, který už jsem měla tak dlouho.
"Hell? Jsi to ty?" ozval se za mnou hlas. Rychle jsem se otočila. Zalapala jsem po dechu. Jake se posadil vedle mě.
"Jaku? Ach… Tak dlouho jsem tě neviděla!" vyhrkla jsem a pokusila se o úsměv. Jake se jemně pousmál.
"Naposledy na střední, že? Pak jsme se odcizili. Proč vlastně?" zeptal se. Jájsem sklonila hlavu. A pak jsem mu to řekla. Vyjádřila jsem se mu se svými city, řekla jsem mu jak jsem se cítila, když se zamiloval do Jessie, řekla jsme mu všechno. Jake na mě hleděl. Chvíli mezi námi panovalo ticho.
"Někdy mi připadá…" promluvil nakonec Jake. "že láska prostě ničí život…" Já jsem ale zavrtěla hlavou. Udělala jsem to, po čem jsem vždy tolik toužila. Políbila jsem ho. A on mi polibky opětoval. Pak jsem se ale odtáhla.
"Víš," začala jsem. "Mýlíš se. Láska život neničí, to lidé…" S těmito slovy jsem vstala a rozeběhla se. Rozeběha se směrem domů tak, jako kdysi…


Moc se mi líbil výběr slov a celkově ten příběh! Moc krásná povídka

Povídka od Kate:

Příběh, který vyprávěla…


Jako každý večer se všichni obyvatelé naší vesnice sešli a usedli kolem ohně. Tentokrát měla vyprávět Markéta, jedna z nejstarších obyvatelek. Ta zvolila příběh o mladém chlapci, který si myslel, že mu láska zničila život.

"Kdysi dávno žil v nedaleké vesnici jeden chlapec. Pavel se jmenoval. Zamiloval se do krásné princezny. Říkalo se o ní, že nemá srdce, ale on tomu nevěřil, byl zaslepený láskou. Každý den ji chodil tajně pozorovat do zahrady. Párkrát ji oslovil, když procházela městem, ale ona ho ignorovala.
Jednoho dne se na zámek začali sjíždět různí nápadníci. Jakmile se to dozvěděl, utíkal taky žádat o princezninu ruku.
Všichni ostatní byli bohatí a vznešení. Nabízeli drahé dary. Ale princezna si vybrala jeho. Prý se jí líbil nejvíce.
Lidé měli pravdu, měla studené srdce, ale časem roztálo a ona se ho naučila milovat. Ovšem to se nelíbilo ostatním nápadníkům, které zavrhla. Uspořádali spiknutí.
Najali si sluhu, který obsluhoval u večeře. Teď už král a královna spolu zrovna večeřeli, když jim přinesl víno, jeden pohár byl ale otrávený. Ten podal královně. Byl to rychlý jed, a tak královna zbytečně netrpěla.
Avšak král, ten trpěl hodně. A to mu nebylo fyzicky ublíženo. Psychika je ale důležitá. Nejprve přikládal vinu královně, ale postupem času, jak stárl, tak zjistil, že život mu nezničila láska, ale lidé, kteří jeho lásku zabili," dokončila vyprávění Markéta.

"A Markéto, jak to skončilo, co se stalo s králem?" vykřiklo nějaké malé dítě. Všichni jí tu tykali, i když by tomu mělo být naopak.
"To už nevím, vždycky jsem to slyšela pouze takhle. Ale můžeš si ten příběh domyslet podle svého," nabídla mu. "A teď už jděte spát," přikázala malým dětem a s dospělými začala probírat dnešní den a situaci v království.

Příběh je originální a velmi pěkný!

Povídka od Karličky :D

Vedli ho v poutech, všude kolem byli novináři. Šel s hlavou skloněnou a nereagoval na jejich otázky. Nasedl do auta a přemýšlel, co bude dál. Přitom si prohlížel své zakrvácené ruce. Chtělo se mu znovu brečet, tmavohnědé vlasy mu zakrývaly pohlednou, ostře řezanou tvář a spadali do uhrančivě modrých očí. Stále viděl její mrtvolně bledou tvář před sebou. Stále v duchu hladil její zlatou hřívu a líbal rudé rty. Nemohl uvěřit, že je navždy pryč.
Vylezl z auta a nechal se vést do jedné z cel. Na bílé palandě seděl mohutný černoch celou a scénu se zájmem pozoroval. Zamkli za ním dveře a nechali ho na pospas tomu obrovi.
"Ahoj, jsem Ethan Jam." Představil se muž. Pohlédl na něj.
"James Sommers." Zachroptěl a přisedl si k němu.
"Proč jsi tady?" Zeptal se zdráhavě.
"Měl jsem spoustu dluhů, když si pro ně přišli vymahači, místo mě to odnesla přítelkyně, přišel jsem domů a uviděl je stát nad její mrtvolou.Musel jsme je zabít."
"To mě mrzí…"
"Láska jí zničila život."
"Láska život neničí, to lidé." Díky těmto slovům si uvědomil, že může za její smrt on.
Následující den byl James Sommers nalezený mrtvý, pitva prokázala, že se podřezal plastovou lžičkou.

Příběh je moc krásný, jen škoda že není delší.

Takže teď to vyhlášení :D )

1. Místo: NikaRoovy
2. Místo: Karlička
3. Místo: Kate

Blahopřeji povídkám :)

Odjíždím dnes na tábor takže vám ceny udělám až potom jestli vám to nevadí:)

Krásný den s láskou Venea:)

Tajemství smrti

10. srpna 2012 v 11:05 | Venea |  Jednorázovky
Ahojky, tak vám přináším další jednorázovku ze soutěže, teda z bleskopisky od NikaRoovy (nika-roov.blog.cz) je to na téma: Příbuzní jsou jako horská krajina, nejlepší dojem dělají z dálky.

Tady je:

S láskou Venea:)

Tajemství smrti


Opřela se o okno auta. Ucítila to drkotání hlavy o sklo. Byla příliš unavená. Jediné co vnímala byla bílá čára, která se nekonečně táhla vedle žlutého Forda. Jeli už ani 5 hodin. Za chvíli by tam měli být. U těch příbuzných. Které Meredith nikdy neviděla. Pouze na fotkách. Ano prý když byla v kočárku tak k nim jezdily ale to si opravdu nepamatuje. Maminka a tatínek jí o nich hodně vyprávěly.. Žili uprostřed lesa. Nic víc o nich dívka nevěděla. Zkusila si dát černá sluchátka do uší aby se probrala. Zapnula play a v hlavě začala slyšet svou oblíbenou metalovou hudbu. Věděla že to všichni slyší. Ještě více zvýšila hlasitost. Bylo jí to jedno. Zavřela oči. Černé vlasy jí klesaly do obličeje. Až teď bylo vidět její silně namalované oči. Měla linky na horních i dolních víčkách. Bílí make-up dodával pocitu že dívka žije v Emo stylu. V černých gládách měla zastrčené nohavice od potrhaných legín a růžovo černé triko zdobila dlouhá kravata.
Probrala se až po té co sní matka zacloumala že už jsou tu.Unaveně otevřela oči. Černočernýma očima se zadívala na krajinu okolo ní. Všude byli stromy, spíš listnaté. Sluneční paprsky prosvítaly mezi mohutnými kmeny a korunami. Na pohled měkký a jemný mech se rozkládal všude po lese. Nikdy nic tak krásného neviděla. Otevřela dveře od auta a jedna bota došlápla na delší trávu pokrytou ranní rosou. Netušila proč ale dostala nutkání se zout a běhat tu donekonečna. Matka na ní ale po chvíli zavolala ať se jde přivítat. Dobrá nálada jí hned přešla a bledý šťastný výraz se změnil na nucený a nešťastný. Pohlédla na dům, stará na pohled opuštěná vila s rozbitými okny, opráskaná omítka působila strašidelně a Meredith projel mráz po zádech.
Jemně stoupla na schod a po boku rodičů vstoupila do domu. Ve vnitř ale byl dům nádherný Meredith nevědomky otevřela pusu do kořán z té krásy. Všechno bylo krásně zdobené různými iniciály. Na stropě byli sochy andělů a ďáblů
Ani se nenadála a někdo jí silně stiskl v obětí.
"Ahoj, zlatíčko!" Promluvila vysoká žena se světlými vlasy a brýlemi. Dalo by se říct že je až vychrtlá.
"Ehmm.. dobrý den." Vydala ze sebe nejistě Meredith.
"Asi si mě nepamatuješ, jsem tvoje teta z druhého kolena jmenuji se Klare." Usmála se.
"Aha..ahoj." Zkusila to dívka znovu.
Ženě na okamžik sklesl úsměv ale hned byl zas zpátky. "Změnila si se od té doby co jsem tě neviděla."
Meredith se pokusila o úsměv. Nesnášela tuhle větu. Né zůstala pořád stejná od svých tří let.
"Ahoj Meredith. Jsem George." Řekl hlasitě menší tlustý muž po boku Klare.
"Ahoj," Řekla a znovu se pokusila o úsměv.
"Tak už jste se seznámily. Teď bysme mohly po dlouhé cestě na kafe co říkáte?" Promluvila matka.
"Meredith?" Zavolala na dívku. Ta ale pomalu vystupovala po dřevěných schodech. Přidržovala se zábradlí protože si nebyla jistá jak dlouho ty schody vydrží. V horním patře to vypadalo stejně jako dole, jen s tím rozdílem že dole nevyseli obrazy s divnýma lidma ze starý doby. Usoudila dívka a nevěnovala jim velkou pozornost. Nehledala svůj pokoj, tušila že tenhle dům není obyčejný, skrývá se zatím něco víc, nějaké tajemství, nebezpečí.
Všude byli pokoje, jí ale něco lákalo k tomu úplně poslednímu. Lehce vzala za kliku. Všude byla tma. Po chvíli se jí ale začalo mírně rozjasňovat před očima. Rozpoznala zdobené křeslo a starou televizi. Nejvíc jí ale upoutala malá rudá skříňka s malým šuplíčkem. Zamyslela se. Asi by to neměla dělat ale tak moc jí vábila silná předtucha že tam něco je. Tak moc jí vábila její vlastní zvědavost. Zavřela oči a pomalu skříňku otevřela. Když se neozýval žádný výbuch ani nic podobného tak otevřela jedno oko a když se přesvědčila že opravdu žádný výbuch nehrozí, otevřela i to druhé. Nic tak okouzlujícího tam nebylo. Jen krásná dýka na , které byl obtočený kovový had. Dívka jí lehce vytáhla z pochvy a potěžkala si jí. Kupodivu byla velmi těžká. Najednou dívce začala zářit v ruce. Meredith vykulila nádherné oči a stála jako přibytá. Z ostří dýky vylétlo jakési světlo. Přímo před ní se objevily její rodiče ale byli mrtvý, včetně ní. Zakřičela a upustila dýku. Chtěla vyběhnout ze dveří ale cestu jí zkřížil George. Rozčíleně se na ní podíval.
"Tohle si neměla vidět."
Vyděšená dívka se otočila a běžela zpátky pro dýku. Ale přímo před ní se postavila Klare také s děsivým a rozčíleným pohledem. Dívka se svezla na kolena. Klare z nevinného těla vytáhla díku, která s cinknutím dopadla na zem.
___ ___ ___ ___

Ležela na louce černé vlasy a vybledlá tvář nyní působily mnohem víc emotivně v kombinaci s volnýma čistě bílýma šatama. Otevřela havraní oči a lehce se posadila na vlhkou trávu. V ruce svírala dýku s hadem. Vstala a ironickým hlasem drsně pronesla.
"Příbuzní jsou jako horská krajina, nejlepší dojem dělají z dálky."
Vydala se k vile.

Kimisek

8. srpna 2012 v 20:52 | Venea |  Básně
Ahoj, rozhodla jsem se vymyslet báseň o mém milovaném pejskovi Kimovi:) Je mu už deset let ale já bych víc než cokoli na světě chtěla aby tu se mnou byl napořád. Trochu info o něm: desetiletý labradorský retrívr trochu zakrslý s čokoládovýma očima. Vyrůstal se mnou od mých tří let:) Nadevše ho miluju ! :)) I přes to že někdy po někom vyjede tak je to moje nemiejší a nejchápavější zlatíčko pod sluncem a zrovna mi tu štěká:D

Vyrůstal si se mnou v poklidu a radovánkách.
Pomohl si mi vždy když mě tlačilo ve spánkách.
Nejmilejší kamaráde.
Prosím, zůstaň se mnou i nadále.

Když blbou chvíli mám, vždy mi pomůžeš.
Ovineš se mi okolo kolen a srdce mi zahřeješ,
a povzbudivý pohled mi věnuješ.

Vždy když pžíjdu z města domů, rozvalíš se přede mnou.
A proto mě srdce táhne za tebou.
Život s tebou je mnohem lepší než se zdá.
Každý kdo se mě jen dotkne je u tebe lotr a nezbeda.

A za to ti děkuji. Za to že si.
Bez tebe to už nejsem já.
A proto si to právě ty! Můj nejlepší zvířecí přítel.

Mijuju tě Kime!





Promin lepší fotka nebyla s tou tvou 'fotogenickou' povahou :D

Soutěž prodloužena! :D

5. srpna 2012 v 14:13 | Venea |  Soutěže
Ahoj,, :D
Jen vám oznámím že soutěž je prodloužena na mé přání :D Protože mi ještě nikdo svou povídku neposlal dám vámj více času :) :D
Znovu opakuji že soutěž se týká všech! I když se někdo nemmístí tak všichni dostanou diplom! :)

Takže:

Soutěž prodloužena do: 10.8!

Hezký den s láskou Venea:)

1.3. Poznání

4. srpna 2012 v 12:47 | Venea |  Genial Vampire
Ahoj, tak vám přináším další kapitolku :D extrémně mě bolí hlava tak se nedivte že sem se někdy třeba překlikla :D Kapitola je věnována Mei-riefel protože si o to řekla (o tu kapitolu) :D

Hezký den :)
Venea:)



22. Prosince. No hurá.
Dneska ráno jsem se probudila se zvláštním pocitem že to co stalo včera byl jen sen. Trochu jsem nad tím přemýšlela a ujistila se že to sen opravdu nebyl. To proto že ..ani nevím něco mi říkalo že s Loganem se budu vídat častěji. Ostatně když jsem přišla dopoledne domů měli jsme oběd. Pečeného králíka. Úplně jako každý normální den. Né že bychom měli králíka denně ale teta ho má celkem ráda. Ale co to plácám. Chtěla jsem jen říct že se všichni chovaly normálně. Teta, Agátka a já se taky snažila. Byla jsem za to ráda. Pro jednou jsem se necítila divně. Večer jsem šla brzo spát.

PS: Asi se zase půjdu projít.

PPS: Pořád se nemůžu zbavit toho pocitu že mě někdo sleduje.
Rose.
Zaklapla deník a prohodila si vlasy. Bylo skoro dopoledne a teta nebyla doma takže usoudila že teď je nejlepší čas na procházku..Vstala ze svého oblíbeného parapetu a pohlédla na spící Agátku. Byla ráda že si nic z toho co se stalo předevčírem nepamatuje. I Rose z toho měla pořádně zamotanou hlavu ale rozhodla se to ignorovat. Když to bude chtít najde si jí to samo. Seběhla dolů po schodech. Na stole nechala papírek se vzkazem. "Šla jsem se projít, na oběd jsem zpátky Rose." Vzala černý kabátek a vyšla ze dveří. Opatrně sešla po namrzlých schodech a zamířila do města. Bylo asi půl kilometru odtud. Věděla že ještě nemá nakoupené vánoční dárky. Protože nebude s rodiči jako každý rok koupí jim jen malou drobnost. Oni za ní taky nikdy neutrácejí moc peněz. Měla štěstí že chodník nebyl namrzlý. Cestou moc lidí nepotkala. Jen jeden pár pevně se objímající. Při tom pohledu si vzpomněla na Logana. V hlavě se jí motalo myšlenek že si nebyla jistá co k němu cítí. Ale věděla že jí rozhodně není lhostejný. Bála se že už ho nikdy neuvidí. Ty jeho oči. Když se na ní díval přišlo jí že jí propaluje skrz na skrz. Jak tak přemýšlela tak nedávala pozor a zakopla o malý kámen. Snažila se udržet rovnováhu ale nezvládla to.

Zřítila se k zemi. Už, už se připravovala na ten bolestný dopad ale tu jí někdo chytil. Pevná ruka jí držela za záda a vyhoupla zpátky nahoru.

Vyděšená Rose na dotyčného pohlédla. Logan. Ten jeho šibalský pohled se změnil teď byl ustaraný.

"Málem si spadla do silnice Rose." Promluvil naštvaně.

"Nedávala jsem pozor, promiň a děkuju." Pronesla nejistě.

Přikývl.

"Dávej větší pozor nebudu tu vždycky."

Rose nevěděla co si o to má myslet a tak jen kývla.

Po jeho boku se objevila dívka. V ruce držela kelímek s kafem. Byla krásná. Dlouhé černé vlasy jí spadaly na bledá ramena. Světle hnědé oči se zabodávaly do Roseiných. Působila křehce, ale měla krásnou postavu.

"Tohle je Reesa." Řekl a podíval se na ní.

"Ahoj, ráda tě poznávám." Její hlas zněl sametově a mile.

"Ahoj, taky tě ráda poznávám."

"Jsem Rose, Rose Wilsová."

"Ano Logan o tobě mluvil, neměla bys chodit večer sama do lesa."
Usmála se. Rose jí úsměv oplatila.

"Potřebovala jsem si trochu pročistit hlavu.".

"To chápu, s Loganem tam často chodíme. Přemýšlí se tam suprově."
Znovu se usmála.

"Reese už musíme jít." Ozval se Logan rozzlobeným tónem. Rose nechápala proč to dělá.

"Jistě, uvidíme se Rose pa." Zamávala jí a pevně Logana objala. Po té se ho chytla za ruku a odešli. Logan jí a ni nezamával. Svěsila hlavu.

Asi bych měla jít na ty nákupy. Pomyslela si a vešla do nejbližšího obchodu.


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy