6. Kapitola-2. část

11. května 2012 v 15:02 | Kateřina Vlachová |  Válka srdcí
Talia se probrala. Unaveně si sedla na vlhkou trávu a opřela se o strom. Chytla jí prudká bolest do hlavy a začala vykašlávat trochu vody. Najednou si vzpomněla na Dupika.
Naštěstí ležel vedle ní a zrychleně dýchal. Pohladila ho po hlavě a znovu se opřela o strom.
Zavřela oči a vzpomínala na to jaké to bylo když žila královna Tyrris . Karmánie v té době vzkvétala. Talia trávila svůj čas s princeznou Veneou a její sestrou Dasmánii.
V té době nevěděla co je to bolest ani nenávist. Teď je ale všechno jinak. 2 roky byla zavřená v té odporné cele kde snimi neměli slytování. Zatřásla hlavou a prudce jí zakručelo v břiše. Uvědomila si že od útěku z hradu ještě nic nejedla.
Opatrně vstala a znovu se podívala na Dupika.
Pořád zrychleně dýchal, a když na něj Talia sáhla byl celý ledový. Začala o něj mít starost. Svraštila nad ním obočí a potichu zašeptala: Pro něco nám dojdu, počkej tu.
Bosýma nohama se vydala po mechu směre k hustému ale krásnému lesu. Všude okolo bylo slyšet zpívat ptáky. Modré nebo jen stěží viděla nad vysokými a mohutnými stromy. A ranní sluneční paprsky jí příjemně hřály záda.
Voda jemně zurčela a Talia se cítila jako v ráji. Nikdy před tím takhle krásné místo neviděla. Voda jí lákala aby se napila a osvěžila ale Talia věděla že musí sehnat něco k jídlu.
Vydala se dál po jemném mechu. Najednou spatřila žlutý keř hned vedle ní. Vypadal spíš jako malý rozvětvený strom. Rostly na něm jakési modré bobule a nádherně voněly. Talia si chtěla jednu utrhnout, ale pak se zamyslela.
Nikdy před tím takové bobule neviděla. Trošku nad tím zaotálela, ale nakonec si řekla že co by se jim mohlo stát na tomhle překrásném místě. Utrhla je rovnou všechny. Věděla že tahle cesta bude delší než si zprvu myslela. Bobule byli lehké jako pírko. Dokázala je nést na jednom prstu.
Ale nakonec je pobrala do náručí a vydala se zpátky na cestu.
"Ale kampak bys chtěla jít holčičko?" Ozval se za ní neznámý hlas. Talia se blesku rychle otočila. "Zrovna se mi tě tak dobře pozorovalo." Řekl ten muž znovu slizkým hlasem. Měl plavé vlasy a temně hnědé oči. Mohlo mu být tak 50. "Co chceš a kdo si?" Zeptala se Talia vystrašeně. "Ale přece by ses mě nebála zlatíčko. Pojď ke mně blíž, ať můžu pohladit tvé krásné vlásky." Talia na nic nečekala, pustila ovoce a rozeběhla se pryč od toho muže. Ten byl ale rychlejší než stačila vykřiknout tak ji silně udeřil čímsi do hlavy.
Dupik se pomalu posadil. Bolela ho celá hlava a když si sáhl na čelo měl ho celé ledové. Celkově mu byla zima ale ještě větší měl hlad.
Podíval se kolem a zjistil že tam není Talia. Třeba šla pro něco k jídlu. Pomyslil si. Znal zdejší lesy. Zdají se být čisté a neškodné. Ale uvnitř jsou zlý a nelítostní, žijí tu podivní lidé a ještě podivnější zvířata, která mohou být nebezpečná.
Začal mít o Talii strach. Chvilku čekal a přemýšlel o tom co tady vlastně Talia dělá. Když po delší době na nic nepřišel tak to pustil z hlavy. Jedno ale věděl ta elfka mu přirostla k srdci. Začalo se pomalu stmívat. Dupik měl čím dál tím větší obavy o Talii. Věděl, že sama noc v tomhle lese nepřežije a vydal se jí hledat.
Pomalu šlapal po měkkém mechu a naslouchal večernímu houkání sovy. Najednou uslyšel křik. Znělo to spíš přidušeně. Dupik na nic nečekal a rozeběhl se za tím křikem. Věděl, že je blízko. Ale pořád nic a nikoho neviděl.Uháněl mezi stromy co mu malé nožky stačily. V tom se za ním něco hnulo. A něž stačil něco říct už padal do mdlob.
Probral se až po chvíli. Byl svázaný provazy a opřený o strom. Chtěl křičet, ale pusu měl zavázanou provazem. Radši se jen opřel o strom a sledoval, co se kde šustne. Zase slyšel ten křik teď ale mnohem blíž. A dokonce rozpoznal, komu patří. Talia.
Dostal strach. Znovu začal pátrat očima a vtom uviděl něco příšerného. Uviděl Talii jak je přivázaná ke stromu. A jakýsi muž jí u krku drží dýku. Dupik sebou začal cukat a vzpírat se, ale provazy byly příliš silné.
Vtom si vzpomněl na svůj meč a podíval se na opasek. Meč tam však nebyl musel mu ho někdo sebrat, když ho sem přivlekl. Chvilku se zamyslel, jestli nemá ještě nějaký, ale nic ho nenapadalo. Nic ostrého kromě svých zubů a meče sebou nenosil. Ach ano zuby. Bliklo mu najednou hlavou. Skřítci malí totiž nepřirozeně silné a ostré zuby.
Dupik se skrčil aby dosáhl na puto co mu drží nohy a vzal ho do pusy. Čelisti mu začali silně pracovat, jezdil s nimi sem a tam a provazy pomalu začaly praskat. Po chvíli praskly úplně. Teď už zbývaly jen ty na nohou. Když také konečně praskly, Dupek pohlédl na Talii. Ta pořád seděla přivázaná ke stromu a byla celá pomlácená.
Dupik věděl že když tak jen tak vběhne tak ho ten muž chytne a podřízne ale pravda byla že toho muže nikde neviděl. Talia seděla asi 50 metrů od něj. Bylo by vcelku nemožné aby si ho ten muž nevšiml ale pro Talii to udělat musel. Sehl se k zemi a pomalu se vysokou trávou krásného lesa ploužil k Talii. Tráva mu trošku bránila ve výhledu ale věděl že už je k Talii blízko.
Když už byl u ní úplně opřel o kmen stromu z druhé strany. "Talie,to jsem já Dupik, dostanu tě odtud." Zašeptal tiše. Talia sebou překvapeně cukla a otočila se. "Neměl si sem chodit Dupiku." Pronesla utrápeně. "Ano musel jsem sem jít. Nemohl jsem tě nechat na pospas tomu muži, zdejší jilé jsou podivní a zlí nevědí co je normální bytí." "To nevadí Dupiku, odejdi, než se vrátí máš šanci. Já už se z toho nějak dostanu." Řekla Talia se soucitem. "Tak hele elfo, já tě přišel zachránit a po té dlouhé cestě tě tu nenechám, rozumíš?" Talia se jeho slovům trochu podivila ale potom se usmála. "Tak dobře, ale jak se odtud dostaneme?" Zeptala se. "Sebral mi meč ale dostanu tě z těch pout jinak." Než stačila Talia něco říct tak Dupik vzal do pusy pouta a začal je kousat. Talia nad tím trošku zavrtěla hlavou ale pak se zasmála. Když pouta povolila zopakoval to Dupik i u nohou a Talia byla za nedlouho volná. "Děkuji ti Dupiku." Dupik na ní jen s úsměvem kývnul. Talia si promnula ruce. Bolely jí od těch pout. "Musíme někde najít můj meč." Talia kývla a potichu vyrazily na cestu. V tom ze zadu však zazněl něčí hlas. "Ale kampak?" Oba dva se rychle otočili. Za nimi stál ve stínu zapadajícího slunce ten muž. Talia začala křičet. Dupik se na ní povzbudivě podíval a ona se na něj jen vystrašeně dívala. Neměli meče ani dýky, prostě nic!
Muž na nic nečekal a rozeběhl se k elfce. Talia začala utíkat. Všechno se jí motalo ještě od prudkého pádu na hlavu. Zrychlovala tempo. Když usoudila že za ní muž už neběží schovala se za nejbližší mohutný strom. Dupik. Blesklo jí hlavou. Bleskurychle vstala a chtěla se hnát za přítelem. Bylo jí jedno že jí muž něco udělá musela najít Dupika.
Když dorazila na místo od kud před tím vyběhla spatřila něco co jí zatajilo dech. Malý skřítek stál jednou nohou na mrtvém těle toho muže. A vítězoslavně se šklebil. Talii se na tváři objevil úlevný výraz a rozběhla se k Dupikovi.
"Jak si to dokázal?" Zeptala se a na to ho pevně objala. "Ani nevím, to asi má nekonečná odvaha a obrovská síla." Talia se zasmála a ještě víc přítele sevřela v náručí. Dupik se pousmál . "Je čas najít si něco k snědku." Dodal na konec.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ariven ariven | Web | 11. května 2012 v 20:18 | Reagovat

Žubý! On má ostrý zoubky! Úžasné kapitola ;)

2 Venea Venea | 11. května 2012 v 20:31 | Reagovat

Má :D děkuju moc ! :)

3 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | 12. května 2012 v 14:47 | Reagovat

Páne jo, mooc kráásnéé. Ta se ti povedla :DD

4 Venea Venea | 12. května 2012 v 15:02 | Reagovat

děkuju ! :D))*

5 Mei-riefel Mei-riefel | 13. května 2012 v 19:30 | Reagovat

super, super moc se to to povedlo, krásný!
:)

6 Venea Venea | 13. května 2012 v 19:39 | Reagovat

děkuju:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy