Počátek války - 3. kapitola

19. dubna 2012 v 20:23 | Kateřina Vlachová |  Válka srdcí
Venea otevřela oči a zasáhl jí prudký proud slunečních paprsků. Vykřikla. A tím vzbudila chůvu , která vedle ní na posteli spala. "Princezno co je vám?"zeptala se vyděšeně. "Nic se nestalo" odpověděla dívka. "Přinesu vám šaty" řekla chůva. "Ne to není třeba , jen si odpočiň já si je přinesu". "Děkuji vám princezno." Venea se jen líbezně usmála. Vstala z postele a utíkala si pro šaty. Když otevřela dveře ucítila příval zlé energie. Zabolelo jí u srdce. Země Karmánie nebyla zdaleka tak krásná, bohatá a mírumilovná když žila její matka. Princezna věděla že její otec už dlouhá léta bojuje s největším zlem všech dob. Ona nevěděla o jaké zlo se jedná. Otec jí takové věci neříkal. Vlastně neříkal nic nikomu byl pořád uzavřený do sebe. Princezna mu chtěla pomoct už mnohokrát, ale on jí vždy odmítl se slovy "přemýšlím Veneo". Lidé se krále báli. Jak tak Venea přemýšlela narazila do někoho. "Dávej pozor" řekl ten dotyčný uraženě. "Omlouvám se." Vydala se sebe Venea. A podívala se dotyčnému do očí. Ten jenom překvapený ucouvl pohledem. "Princezno omlouvám se" Venea se líbezně usmála a kývla hlavou.
Ten kluk chtěl ještě něco říct ale Venea už zase běžěla. Byla hbitá a rychlá. Zanedlouho dorazila k velkým dřevěným dveřím. Opatrně vzala za kliku. A ocitla se v místnosti, která patřila jenom ji. Byla plná šatů a střevíců, avšak Venea byla štědrá a většinu svých šatů darovala těm co nic nemají. Lidé ji milovali. Uctívali ji. Byla pro ně něco jako bohyně a jediný zastánce dobra v zemi. Venea ale neměla žádné přátelé otec jí nedovolil aby jí někdo navštěvoval. Jediná její opravdová kamarádka kterou kdy měla byla Talia elfka. Její otec )i když Venea nevěděla proč) uvěznil Tálii v hradě.
Veneu to velmi mrzelo byla pro ní jako sestra. Když ještě měla sestru tak spolu byli pořád smáli se spolu, vyrůstaly spolu. Tu dobu nevěděly co je smutek a starosti. Venea si uvědomila že moc dlouho přemýšlí a šla si vybrat šaty. Nejdřív jí padly do oka nadýchané růžové s volánky s pavími peříčky ale potom se otočila , jakoby věděla co uvidí, a spatřila nádherné bílé šaty s modrou podšívkou, poseté třpytivými diamanty. Byli to šaty její matky. Nechal jí je ušít král k narození dvou dívek. V princezně se najednou ozval stesk . Ano chybělo jí to. Její sestra, matka a Tália. Na ruku ji kápla slza. Plakala. Nevěděla proč. Měla důvod? To dívka doposud netušila. Milovala svého otce přes to všechno. Přes to že věznil Tálii v hradu, přes to že se nemohla s někým stýkat. A i přes to že byl zlý a krutý. Zatočila se jí ze všeho hlava. Omdlela. Klesla na studenou zem. A bouchla se do hlavy.
Král kráčel po místnosti. Zamyšleně si prohrábl vousy.
Přešel k oknu. Zadíval se daleko do své říše. Na čele se mu objevily vrásky. Zem byla pustá. Sem tam nějaký ten lesík. Většina byla vypálená od Dasmániin oblud. Sevřelo se mu srdce. Z toho že za to může jeho dcera. Dasmánia. Nenáviděl elfy. Myslel si že jsou neupřímní. A moc silní.
Někdo zaklepal. Král se prudce otočil. Ale když uviděl proužek havraních vlasů v pootevřených dveřích tak se uklidnil. "Pojď dál Eriku". Do dveří vstoupil pohledný mladík . Měl pronikavé avškam mírumilovné oči. Ano byl to ten kluk, do kterého vrazila Venea. Byl trochu polekaný."Co jste potřeboval králi?" Zeptal se opatrně. "Pojď blíž!" Rozkázal král. Erik se nejistě ploužil ke králi, až k němu došel úplně. "Podívej se z okna Eriku" Pobídl ho. Mladík sklonil jemně hlavu a přešel k oknu. Tam se zarazil a smutným pohledem se díval dolů. Vždy když se podíval dolů z hradu tak spatřil spuštošenou zemi, kterou kdysi dávno obýval s rodinou. Jeho rodina tam stále někde žije. Alespoň on sám v to doufá. "Hrozné co?" Probudil ho král ze zamyšlění. "Ano to je." Souhlasil Erik. "Proto bude válka!" Řekl trochu tiše král. "Erik se prudce otočil skoro mu vyhrkly slzy. "Ale copak, copak bojíš se snad?" Zeptal se král posměšně. "Ne to ne králi" odpověděl, když to nebyla pravda. "Válku na tu hloupou tvrz povede Soter. Všichni zůstanou tady, válčit se bude venku." Erikovi se skoro podlomily kolena když to slyšel. Měl tam rodinu a věděl že jestly tam všichni občané země zůstanou tak zemřou. On neznal tu tvrz. Jen věděl že právě tam se odehrává zlo největší zlo světa. Obrovská moc. A krutost. Neměli šanci ale to Erik krály neřekl. "Jen kývnul hlavou."
Do dveří někdo vpadl. Byla to chůva princezny. Oba se rychle otočily. "Co tady chceč?" Zeptal se král podrážděně. "Princezna omdlela! Vyhrkla vystrašeně. "Kde je?" Zeptal se král klidně. "Je v posteli králi.

ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ !!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 19. dubna 2012 v 20:27 | Reagovat

Dakší! Další! Další! Naprosto skvělý, píšeš krásně, moc se mi to líbí! Dobrá kapitola!

2 Venea Venea | 19. dubna 2012 v 20:29 | Reagovat

děkuju moc! ') ale ty píše taky moc krásně ! :)

3 ariven ariven | Web | 19. dubna 2012 v 20:32 | Reagovat

Super! Těšim se, jak to bude pokračovat :)

4 Venea Venea | 19. dubna 2012 v 20:36 | Reagovat

děkuju :)

5 karoline karoline | 20. dubna 2012 v 16:25 | Reagovat

Beruško moc krásný.. pokračuj...
:*

6 Venea Venea | 20. dubna 2012 v 16:27 | Reagovat

děkůjů ')*

7 Mei-riefel Mei-riefel | 20. dubna 2012 v 16:28 | Reagovat

Je to moc krásný. Přidáš další ?

8 Mei-riefel Mei-riefel | 20. dubna 2012 v 16:29 | Reagovat

Jsme se tady nějak sešli co holky ? :DD

9 Venea Venea | 21. dubna 2012 v 11:07 | Reagovat

Mei-riefel:Asi jo a moc děkuju :)
Sešly no :'DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy