Duben 2012

Počátek války- pokračování

21. dubna 2012 v 15:16 | Kateřina Vlachová |  Válka srdcí
Někdo zaklepal. Král se prudce otočil. Ale když uviděl proužek havraních vlasů v pootevřených dveřích tak se uklidnil. "Pojď dál Eriku". Do dveří vstoupil pohledný mladík . Měl pronikavé avšak mírumilovné oči. Ano byl to ten kluk, do kterého vrazila Venea. Byl trochu polekaný."Co jste potřeboval králi?" Zeptal se opatrně. "Pojď blíž!" Rozkázal král.
Erik se nejistě ploužil ke králi, až k němu došel úplně. "Podívej se z okna Eriku" Pobídl ho. Mladík sklonil jemně hlavu a přešel k oknu. Tam se zarazil a smutným pohledem se díval dolů. Vždy když se podíval dolů z hradu tak spatřil spuštošenou zemi, kterou kdysi dávno obýval s rodinou. Jeho rodina tam stále někde žije. Alespoň on sám v to doufá. "Hrozné co?" Probudil ho král ze zamyšlení. "Ano to je." Souhlasil Erik. "Proto bude válka!" Řekl trochu tiše král. "Erik se prudce otočil skoro mu vyhrkly slzy. "Ale copak, copak bojíš se snad?" Zeptal se král posměšně. "Ne to ne králi" odpověděl, když to nebyla pravda. "Válku na tu hloupou tvrz povede Soter. Všichni zůstanou tady, válčit se bude venku." Erikovi se skoro podlomily kolena když to slyšel. Měl tam rodinu a věděl že jestli tam všichni občané země zůstanou tak zemřou. On neznal tu tvrz. Jen věděl že právě tam se odehrává zlo největší zlo světa. Obrovská moc. A krutost. Neměli šanci ale to Erik královi neřekl. Jen kývnul hlavou.
Do dveří někdo vpadl. Byla to chůva princezny. Oba se rychle otočily. "Co tady chceš?" Zeptal se král podrážděně. "Princezna omdlela!" Vyhrkla vystrašeně. "Kde je?" Zeptal se král klidně. "Je v posteli králi. Celá hoří a blouzní, říká něco o tom že její sestra žije!" řekla chůva. "Že Dasmánie žije? To je opravdu hloupost." Řekl král posměšně. "Králi, vy se za ni ani nepůjdete podívat?" Zeptal se Erik odvážně. Král se prudce otočil a na chlapce vrhl varovný pohled. Ale pak povolil a uměle se usmál. "Ne, k čemu by to bylo? Byla by ještě více nervózní"! Erik sklonil hlavu. "Můžeš jít chůvo." Postarej se o ni!" Řekl a chůva odešla. Erik byl nervózní, bál se o princeznu. "Králi, mohu už jít?" Zeptal se krále. "Ach ano můžeš." Erik na nic nečekal a pomalu odešel z místnosti. Na chodbě paláce se ale rozeběhl přímo ke dveřím kde blouznila princezna Venea. U dveří se ale zarazil. Byl asi blázen že si myslel že ho princezna uvítá s otevřenou náručí. Pravdou ale bylo že mu bylo princezny líto. Proto k ní běžel. Chtěl jí pomoct. Chvilku váhal a pak se rozhodl že jen nahlédne do dveří. A tak i udělal. Opatrně pootevřel dveře. A chvilku si myslel že vidí anděla. Princezniny vlasy se mírně pohupovali ve větříku z pootevřeného okna. Její tvář byla otočená k oknu ale Erik byl přesvědčen že i tak je nádherná. Její sněhobílá noční košilka jí odkrývala ramena a jednu nohu. Erikovi se zastavilo srdce z té krásy. Hned se ale probral a i když nechtěl tak zavřel dveře a odešel.

Otevřela oči a nad sebou uviděla jakéhosi muže v bílém plášti. "Posaďte se princezno prosím". Venea poznala že je to královský doktor. Měl bílou tvář a milý úsměv. Venea se zkusila posadit. Ale chytla ji obrovská křeč do hlavy. Ale nic neřekla a zůstala sedět. Doktor se na ni mile usmál a ona mu úsměv lehce oplatila. Otevřete ústa princezno. Venea poslechla a on ji do úst strčil jakési dřívko. Když dřívko vyndal jemně ji položil na postel a přikryl dekou. Princezna usnula.Doktor se nai ještě usmál a odešel. Za dveřmi stál král a pohoršeným výrazem na doktora hleděl. 'Jak je jí?' zeptal se. Princezna je v horším stavu než jsem si myslel. Chybí ji přátelé a podpora rodiny. Pokračoval. "Jak se opovažuješ mi říkat že svou dceru nepodporuji?" zeptal se král tvrdě a oči mu žhnuli. "Omlouvám se ." Řekl doktor s úplně klidným výrazem ve tváři. Král se zamračil a odešel. Když byl na cestě tak si pro sebe zamumlal "Ještě není připravená".

Sen

20. dubna 2012 v 18:34 | Kateřina Vlachová |  KM, PJ- moje pokračování
Neilin se probrala, nejspíš ji někdo nebo něco udeřilo do hlavy. Otevřela oči. Opatrně se posadila a chytla se za hlavu, v té jí prudce třeštilo. Až po chvilce zjistila, že sedí na studené černé zemi. Všude okolo ní byla tma. Jen obrovskými okny do velké místnosti pronikaly malé proudy slunečních paprsků.
Neilin usoudila, že je ráno. Na nic z minulého večera si nepamatovala. V místnosti bylo hrobové ticho a to Neilin těžce znepokojovalo. Uslyšela kroky,cukla sebou a otočila se k obrovským černým dveřím. Někdo vzal za kliku. Neilin chtěla vstát a utéct ale jakoby jí zem pevně držela nikam jí nepustila. Vzpomněla si na křišťály moci. Zvedla ruce před sebe. A všechnu svoji soustředěnost věnovala právě křišťálům. Tělěm jí projel silný proud energie, ale dál se nic nedělo. Neilin to překvapilo nemůže použít ani svou moc. Zkusila to znovu ale zase jen ten proud energie. Věděla že to nemá smysl a nechala toho.
Dveře se otevřely, uvnitř stál bělovlasý elf se skoro průsvitným obličejem a vychrtlou postavou. Neilin se skoro zastavilo srdce, byl to Isgraël! Postavil se před ní, Neilin nemohla strachem dýchat . V místnosti se najednou rozsvítilo.Až teď si Neilin všimla něčeho hrozného! Všude v místnosti dál od ní ležely její přátelé. Terien, Ellenesa, R'tiles, Leja, Wyll, Ilghas, král Erdian a dokonce tam ležel i Roliand jeden z prvních. Všichni byli mrtvý ! Měli zlámané vazy. Neilin okamžitě vtrhly slzy do očí. Dívala se na ty zubožená těla svých kamarádů a nemohla přestat plakat. Co si teď počne? Ano. Nejlepší bude jestli jí teď Isgraël zabije! Ale vrtalo jí hlavou kde je Awrixel. Určitě ho teď někde Sorgan mučí! Otočíla se na Isgraëla s neuvěřitelnou krutostí a zlostí v očích. S ním to ale ani nehlo.
"Tak jak pak se máme Vyvolená?" Jeho hlas zněj jako škrábání nehtů po skle. "Jak si jen mohl?" Zeptala se Neilin nešťastně. "To né já má milá!" Ze tmy za Isgraëlem najednou vykročil Sorgan a hned za ním Awrixel.."To oni" Dodal. Neilin se rozplakala ještě víc . "Ne to nemůže být pravda!" "Je to pravda". Řekl Awrixel tvrdým a krutým hlasem. "NÉ!!" Vykřikla Neilin. " Tak už to trápení snad ukončíme né?" Řekl Isgrael připraven zabíjet. " Já to udělám!" Nabídl se Awrixel. Hned potom k Neilin přikročil aniž by stihla něco říct tak jí sťal hlavu.

Neilin prudce otevřela oči. Měla propocenou košilku přilepenou na těle. Otočila se, a vedle ní spal Awrixel. Neilin se už klidněji pousmála. Lehce si oddychla. Byl to jenom sen.

Počátek války - 3. kapitola

19. dubna 2012 v 20:23 | Kateřina Vlachová |  Válka srdcí
Venea otevřela oči a zasáhl jí prudký proud slunečních paprsků. Vykřikla. A tím vzbudila chůvu , která vedle ní na posteli spala. "Princezno co je vám?"zeptala se vyděšeně. "Nic se nestalo" odpověděla dívka. "Přinesu vám šaty" řekla chůva. "Ne to není třeba , jen si odpočiň já si je přinesu". "Děkuji vám princezno." Venea se jen líbezně usmála. Vstala z postele a utíkala si pro šaty. Když otevřela dveře ucítila příval zlé energie. Zabolelo jí u srdce. Země Karmánie nebyla zdaleka tak krásná, bohatá a mírumilovná když žila její matka. Princezna věděla že její otec už dlouhá léta bojuje s největším zlem všech dob. Ona nevěděla o jaké zlo se jedná. Otec jí takové věci neříkal. Vlastně neříkal nic nikomu byl pořád uzavřený do sebe. Princezna mu chtěla pomoct už mnohokrát, ale on jí vždy odmítl se slovy "přemýšlím Veneo". Lidé se krále báli. Jak tak Venea přemýšlela narazila do někoho. "Dávej pozor" řekl ten dotyčný uraženě. "Omlouvám se." Vydala se sebe Venea. A podívala se dotyčnému do očí. Ten jenom překvapený ucouvl pohledem. "Princezno omlouvám se" Venea se líbezně usmála a kývla hlavou.
Ten kluk chtěl ještě něco říct ale Venea už zase běžěla. Byla hbitá a rychlá. Zanedlouho dorazila k velkým dřevěným dveřím. Opatrně vzala za kliku. A ocitla se v místnosti, která patřila jenom ji. Byla plná šatů a střevíců, avšak Venea byla štědrá a většinu svých šatů darovala těm co nic nemají. Lidé ji milovali. Uctívali ji. Byla pro ně něco jako bohyně a jediný zastánce dobra v zemi. Venea ale neměla žádné přátelé otec jí nedovolil aby jí někdo navštěvoval. Jediná její opravdová kamarádka kterou kdy měla byla Talia elfka. Její otec )i když Venea nevěděla proč) uvěznil Tálii v hradě.
Veneu to velmi mrzelo byla pro ní jako sestra. Když ještě měla sestru tak spolu byli pořád smáli se spolu, vyrůstaly spolu. Tu dobu nevěděly co je smutek a starosti. Venea si uvědomila že moc dlouho přemýšlí a šla si vybrat šaty. Nejdřív jí padly do oka nadýchané růžové s volánky s pavími peříčky ale potom se otočila , jakoby věděla co uvidí, a spatřila nádherné bílé šaty s modrou podšívkou, poseté třpytivými diamanty. Byli to šaty její matky. Nechal jí je ušít král k narození dvou dívek. V princezně se najednou ozval stesk . Ano chybělo jí to. Její sestra, matka a Tália. Na ruku ji kápla slza. Plakala. Nevěděla proč. Měla důvod? To dívka doposud netušila. Milovala svého otce přes to všechno. Přes to že věznil Tálii v hradu, přes to že se nemohla s někým stýkat. A i přes to že byl zlý a krutý. Zatočila se jí ze všeho hlava. Omdlela. Klesla na studenou zem. A bouchla se do hlavy.
Král kráčel po místnosti. Zamyšleně si prohrábl vousy.
Přešel k oknu. Zadíval se daleko do své říše. Na čele se mu objevily vrásky. Zem byla pustá. Sem tam nějaký ten lesík. Většina byla vypálená od Dasmániin oblud. Sevřelo se mu srdce. Z toho že za to může jeho dcera. Dasmánia. Nenáviděl elfy. Myslel si že jsou neupřímní. A moc silní.
Někdo zaklepal. Král se prudce otočil. Ale když uviděl proužek havraních vlasů v pootevřených dveřích tak se uklidnil. "Pojď dál Eriku". Do dveří vstoupil pohledný mladík . Měl pronikavé avškam mírumilovné oči. Ano byl to ten kluk, do kterého vrazila Venea. Byl trochu polekaný."Co jste potřeboval králi?" Zeptal se opatrně. "Pojď blíž!" Rozkázal král. Erik se nejistě ploužil ke králi, až k němu došel úplně. "Podívej se z okna Eriku" Pobídl ho. Mladík sklonil jemně hlavu a přešel k oknu. Tam se zarazil a smutným pohledem se díval dolů. Vždy když se podíval dolů z hradu tak spatřil spuštošenou zemi, kterou kdysi dávno obýval s rodinou. Jeho rodina tam stále někde žije. Alespoň on sám v to doufá. "Hrozné co?" Probudil ho král ze zamyšlění. "Ano to je." Souhlasil Erik. "Proto bude válka!" Řekl trochu tiše král. "Erik se prudce otočil skoro mu vyhrkly slzy. "Ale copak, copak bojíš se snad?" Zeptal se král posměšně. "Ne to ne králi" odpověděl, když to nebyla pravda. "Válku na tu hloupou tvrz povede Soter. Všichni zůstanou tady, válčit se bude venku." Erikovi se skoro podlomily kolena když to slyšel. Měl tam rodinu a věděl že jestly tam všichni občané země zůstanou tak zemřou. On neznal tu tvrz. Jen věděl že právě tam se odehrává zlo největší zlo světa. Obrovská moc. A krutost. Neměli šanci ale to Erik krály neřekl. "Jen kývnul hlavou."
Do dveří někdo vpadl. Byla to chůva princezny. Oba se rychle otočily. "Co tady chceč?" Zeptal se král podrážděně. "Princezna omdlela! Vyhrkla vystrašeně. "Kde je?" Zeptal se král klidně. "Je v posteli králi.

ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ !!

Venea

9. dubna 2012 v 13:33 | Kateřina Vlachová

Dasmánia

8. dubna 2012 v 19:43 | Kateřina Vlachová

Obrázky

4. dubna 2012 v 12:47 | Kateřina Vlachová
Ahojky!
Jak se dneska máte?
Já fajn a proto mě napadlo že bych sem mohla dát obrázky postav z příběhů ;)
Napište komentář jestly se vám nápad líbí nebo ne)
Děkuju;)
/NA OBRÁZKY JSOU AUTORSKÁ PRÁVA NEKOPÍROVAT!!/

Srdeční záležitost

3. dubna 2012 v 19:26 | Kateřina Vlachová
Tohle bude trochu nevšední článek!

Jen tak si takhle projíždím FB a najednou vidim profil dívky. Ta dívka je nejspíš emo nebo tak něco. A najednou tam lidi, který ji ani neznaj jako ať se de podřezat a tak !
Nemůžete přece člověka soudit podle toho jak vypadá nebo jakej má styl. jestly je oplácanější nebo hubenej, jestly má noc kulatej nebo zahnutej !
Tyhle věci jsou přeci úplně nepoctatný !
Uvědomte si to prosím hodně těm lidem ubližujete.
To samé jako třeba kluk s růžovým trikem a bejskou a hned je to gay!
NE!
Nesuďtě zkrátka podle toho jak člověk vypadá nejdřív se sním seznamte a potom ho kritizjte !
Nebo jinka kritizujte ho až budete v dané věci lepší než on!

Děkuju:))


Chystá se- KRESLENÍ CELEBRIT NA PŘÁNÍ.

Fanclub!


Účastním se!



NikaRoovy


Diplomy